pondělí 8. července 2013

Akicon 2012

Tento report píšu prakticky s třičtvrtěročním zpožděním, nicméně jelikož mám paměť na hovadiny, nemyslím, že bych něco vynechala.
Malé pražské cony typu Akicon, Pragocon a podobné mě nechávaly poměrně chladnou a neměla jsem potřebu na ně chodit. Jenže tentokrát měla přijet Arisu a společně s Myrou mě uvrtaly do skupinového cosplaye Yu Yu Hakusho. Rozhodla jsem se tedy jít aspoň v sobotu, když už mám ten Chodov kousek od baráku.

Týden před conem se tradičně nesl v duchu dělání cosplaye. Ruka je vcelku jednoduchá, veškerá námaha spočívala jen v ušití pouzdrových šatů (o jejich šití někdy jindy), vytvoření čepečku a přelakování oranžových lodiček na červeno - vím, že Ruka je známá spíš svým outfitem "minisukně a podprsenka ze šlahounů révy", ale v listopadu bych v tom umrzla. Paruka se upravovat moc nemusela, takže se pak jen namalovat, obléknout a šup šup na con. Malá poznámka - minišaty, rudé lodičky a rudá řvavá rtěnka přitahují nechtěnou pozornost. Kdybych dostala padesátku za každý výkřik či poznámku typu "sestři, mě bolí v krku", jsem milionářka. A to jsem jela jen dvě stanice autobusem a jednu metrem. Nedovedu si představit, kdybych musela přes celé město.

S Myrou, Alfredem a Arisu jsem měla sraz na Chodově v devět. Sice na mě museli chvilku počkat (víkendový provoz), nicméně když jsem dorazila, krom výše zmíněných tam stál i Toyotomi, na kterého narazili náhodou. Nechala jsem se vést do KC Zahrada, kde jsem nikdy nebyla. Překvapilo mě, jak jsou ty prostory malé. Chápejte, já jsem rozmazlená FFkem, Animefestem a StarConem. Nicméně jsem zaplatila, vyfasovala vstupenku a odznáček (maskoti Aki a Con jsou roztomilí) a pak strávila chvilku na záchodech, abych pomohla Myře obléci více výrazné prvky jejího cosplaye Juri.


První bod programu co nás zajímal byl film Evangelion 1.0 Nejste sami. Mějte mě za heretika, bijte si mě, mučte si mě chlebovou polévkou, ale já prostě na chuť Evangelionu nikdy nepřijdu. Zkoušela jsem první dva díly anime a nebavilo mě, myslela jsem si, že film tu mou nechuť nějak přebije a nestalo se. Pokud jsem neklimbala na sedačce, tak jsem si přála, ať to už skončí, případně přemýšlela, co má která postava sakra za problém. Opustit pracně obsazené místo ale nepřicházelo v úvahu, protože měla následovat Grekova přednáška Typologie bišíků a to už bych se asi zpátky do sálu nedostala. Nezbývalo než sedět a úpět.

Což se vyplatilo, protože přednáška za to stála. Nikdy jsem na žádné Grekově přednášce nebyla, ale kolují o něm legendy hodné zaznamenání. Zajímavé téma, skvělý přednes, vtipné hlášky. Skutečně jsem se dobře pobavila, takže jestli jste nebyli, rvěte si vlasy zoufalstvím, záznam jsem nikde nenašla.

Alfred s Myrou se šli pak protáhnout ven, ale já zůstala na Angiinu přednášku Japonské stereotypy v americké kinematografii, částečně ze solidarity k dlouholeté kamarádce, částečně díky faktu, že Angie je skutečně skvělá přednášející, která by udělala úžasnou přednášku i o tom, jak schne barva. Když jsem četla v recenzích různé překvapené reakce na vysokou kvalitu jejího přednesu a množství informací, musela jsem se bavit. Znám Angie od jejích přednášejících počátků (AMcon 2006 - ach ty staré časy), už tehdy byla hrozně dobrá a já ji beru jako člověka, co mě o přednášení dost naučil. Ale k přednášce. Jak se dočtete všude jinde, byla nabytá informacemi. Angie upozorňovala na fakt, že toto téma má dost nastudované, protože z něj psala bakalářskou práci. A opravdu, musela dost chvátat, aby to do hodiny stihla a i tak by mohla povídat dál a dál, kdyby to čas dovolil.


V sezení na zadku (který jsem už skoro necítila) jsem pokračovala i dál, protože na progamu byla Grekova a Hintzuova Přednáška psaná na oprátce, na kterou byli skoro všichni natěšení. Já anotaci nečetla, takže jsem neměla páru o čem měla být a vzala to stylem "překvapte mě". Překvapili. Zlatý Evangelion. Nechci se chlapců (chlapů) dotknout, ale tohle se opravdu nepovedlo. Celou přednášku jsem ale vůbec netušila o čem je řeč, nezvládala jsem stíhat myšlenkové pochody a všeobecně byla dost zmatená: Myslela jsem si, že je to jen mou nedokonalou myslí neschopnou sledovat genialitu a hluboké myšlenkové pochody, proto mě uklidnilo, že to zbytek publika vnímal taky tak. Grek společně s Hintzuem patří k elitě mezi přednášejícími, ale toto spojení jim neprospělo. Raději každý sám, pánové.


Na programu konečně nebylo pro mě nic zajímavého, takže jsem si protáhla zdřevěnělé nohy a šla se ven provětrat. S Myrou a Arisu jsme potkaly Patrika a udělaly pár fotek našich cosplayů, pokecali s Raynem, pochovali potkánka, co se tam potloukal (nejsem příznivcem tahání zvířat na cony, ale nikdy si nenechám ujít příležitost pomazlit zvířátko) a zasedli s párky v rohlíku a dalším občerstvením ke stolečku u bufetu. Byla jsem ráda za možnost na chvilku sundat boty, protože na těch platformách jsem stála poprvé a zabíjeli mě...
Zvedli jsme se až chvilku před pátou, kdy měla být Cosplay soutěž. Na chvilku se k nám připojil Hintzu, povídal si a pak mě překvapilo, když se na mě otočil a zeptal se mě, jestli tu skvrnu na šatech mám schválně.
"Skvrnu? Jakou skvr... No doprdele." Ano, na levandulových šatech se mi kousek nad podbřiškem skvěla skvrna mléčně bílé barvy, která vypadala jako jistě-víte-co. Při bližším zkoumání se zjistilo, že se jedná o hořčici z toho párku v rohlíku. A to jsem si dala zatracenýho majzla, abych se ničím nepokydala. Hintzu mě galantně pustil do organizátorského zázemí na záchody, abych měla soukromí a mohla to vyčistit, ale ta skvrna byla už zaschlá a držela jako židovská víra. Rozhodla jsme se tedy oželet cosplay soutěž a jet se domů převléci, ne opravdu budu tak do třičtvrtěhodiny zpátky, mám to jen kousek domů. Haha. Ono je to trochu složitější, dorazit domů, převléci se, navěsit na sebe patřičné doplňky a vyžehlit vlasy, které po několika hodinovém pobytu pod parukou žily vlastním životem. Navíc jsem zneužila toho, že byl doma spolubydlící a vyptala se ho na souvislosti a spoilery k Evangelionu, aby mi ten film konečně dal nějaký smysl.




Vrátila jsem se asi po hodině a čtvrt, našla Myru s Arisu a Alfredem u stolečku u bufetu a zapojila se do debatního kroužku. Postupně se u nás vystřídali Nana, Arashi, Jorsk a další lidé, které jsem občas ani neznala. V cospaly soutěži jsem sice prý o nic nepřišla, ale chtěla jsem se kouknout na Vyhlášení. Nekonalo se. Potkala jsem Angie a kecali jsme spolu až do cca půl desáté, kdy jsem pak usoudila, že už raději půjdu domů.

Závěrem se podělím už jen o pár detailů:
1. Příští rok chci na celý con - příležitostí promenádovat se v cosplayi není moc.
2. V listopadu to chce teplejší cosplay než jen minišaty.
3. Ocenila bych, kdyby se začali vyrábět silonky na vysoké lidi. Nebavilo mě, jak jsem je pořád musela popotahovat.
4. Cherri má moc hezké cosplaye. Všeobecně jsem potkala spoustu moc hezkých cosplayů.
5. Potěšilo mě, že i na anime akci člověk potká něco z jiného fandomu. Na Aki se potuloval John Snow, pár Doktorů. Jsem ráda, na moc ne-anime akcí se zas nedostanu.
6. Velitel Cobra a jeho tým nedbají na zvěsti o konci světa a dále nadšeně nabírají členy do Cobra Army.
7. Přítomen byl i Shookie, ale zahlédla jsem ho jen jednou a ještě velmi zběžně.
8. Kdyby měl někdo z Angiiných fanoušků zájem o nějaké fotografie, nechť mě neváhá kontaktovat. V hlubinách mého počítače se pohybuje spousta materiálu a při správné nabídce bych byla ochotna se domluvit.



Fotky byly znárodněny uživatelům Edison, Patrik, Lhassinu, xD25 a Myuby, kterým moc děkuji. K Vánocům snad dostanu nový foťák a přestanu krást fotky cizím lidem.

Žádné komentáře:

Okomentovat