pondělí 9. prosince 2013

Výlet do Vídně, aneb jak se zbavit vánoční nálady snadno a rychle

Když jsem trávila s ženskou populací naší rodiny první zářijový týden v Chorvatsku, nějakou záhadnou náhodou jsme se dostali k adventním trhům. Jak by bylo krásné, jet se na ně podívat před Vánoci do Vídně. Já tehdy dokonce pronesla, že by se mnou určitě jel rád i můj chlap.

O dva měsíce později mi volá mamka, že tento výlet skutečně bude, že ho naše akční babi objednala a jestli tedy s mužem chce jet. Tehdy jsem kývla - babi se nechala slyšet, že nám výlet zaplatí jako dárek k Vánocům a komu by se něco takového nelíbilo? Později jsem se začínala dozvídat detaily. Jede se v neděli, v sobotu je tam prý moc lidí. Moje mamka s námi nepojede, mají s taťkou lístky na koncert, který by nestíhali. Budeme muset ze soboty na neděli přespávat u babičky, protože rodičů kamarádka slaví tu sobotu padesáté narozeniny a nikdo by nás nemohl odvézt na startovní místo výpravy, což byl babiččin barák. Jelikož o víkendu jsou spoje do Prahy mizerné, bylo životně důležité, aby jsme stíhali vlak ve 20:04 nejpozději. Muž musí v pondělí nastoupit na směnu v šest hodin ráno. Trochu jsem se začínala bát. Oprávněně?


I přes relativně náročnou sobotu jsme v sedm hodin ráno startovali devítimístným mikrobusem směr Vídeň. Plánovali jsme si, jak se podíváme nejdříve na trhy před zámkem Schönbrunn a pak na ty veliké před Vídeňskou radnicí. Vše šlo v pořádku, dokud dvacet kilometrů před Vídní nezačal mikrobus škytat, nakonec zhasl a zastavil u krajnice dálnice. Na nás z přístrojové desky blikala kontrolka "porucha vstřikování paliva". Pan řidič, majitel cestovky, začal okamžitě skákat kolem auta, hledat v manuálu, co by s s tím dalo udělat. Bohužel nic. Byla zavolána asistenční služba. V pohodě jsme se bavili/četli si/hráli hry na tabletu a říkali si, že hold Schönbrunn si zkrátíme, případně odpustíme. Chvilku se řešilo, že s námi jel druhý mikrobus, který řídil druhý řidič - byla mu předána GPS navigace, aby dovezl druhou skupiny (ne naši famílii) do Vídně a pro nás se vrátil. Celý nápad zněl, že zatímco se bude řešit oprava auta, my se můžeme kouknout po Vídni. Plán pohořel, protože pán neumí přenastavit GPS navigaci a tím pádem se pro nás nezvládne vrátit, protože by zabloudil. WTF moment č. 1. Nezbývalo než čekat na asistenční službu.

O tři hodiny později :
Asistenční služba dorazila, chvilku koukala do motoru, aby zjistila, že nic nevymyslí. Mikrobus byl zapřáhnut za tahač a společně s námi odtáhnut cca 100 metrů na odstavné parkoviště. Bylo nám řečeno, že počkáme na taxi, které nás doveze na benzínku do Vídně, kam nám pan majitel zavolá taxi, které nás zaveze zpátky do Čech. Bude ve Vídni nejpozději v pět a definitivně stihneme potřebný spoj do Prahy, dušoval se majitel.

O hodinu později :
Taxi konečně dorazilo, odvezlo nás cca pět kilometrů hned za vítací ceduli "Wien" na benzínku a odjelo. Vešli jsme do benzínky, kterou bych čekala spíše někde v Rumunsku. Poloprázdná, jako po náletu kobylek, žádné místo k sezení, služby maximálně v podobě automatu na hnusný kafe. Posraný záchod s automatem na šprcky (prázdným). Fakt kekel, nehledě na čtyři slečny pochybné pověsti, které se v minisukní promenádovaly na dohled kamioňáků, kteří tam tankovali a parkovali. Rozhodli jsme se, že tam nezůstaneme a zkusíme najít v okolí nějakou jinou, kde si budeme moci v klidu sednout. Našli jsme a přesunuli se přes nadchod nad dálnicí asi o 200 metrů dále. Bylo po páté, taxi nikde. Telefonátem jsme se dozvěděli, že přijede tak za 45 minut, nejpozději do hodiny. Bylo jasné, že vlak nestihneme. Nastalo kolo telefonátů bratrovi a dalším lidem, kteří se z pohodlí domova dali do hledání spojů na internetu. Student Agency ve 20:40 z Budějovic, posledních pět volných míst. S velkou pravděpodobností nestíháme. Autobusy z Vídně do Prahy? Bez šance vyprodané. Vlak z Vídně do Prahy? Kvůli orkánu Xavier a stromům popadaným na trati pojedou až ráno. Jako by se proti nám spikl vesmír.

Nezbývalo než rezignovat a udělat další kolo telefonátů s mužovým zaměstnavatelem a doufat, že ho to nebude stát na pokutách příliš velké peníze, popřípadě zaměstnání. Naštěstí to dopadlo dobře.

Jak to nakonec všechno dopadlo? Taxi dorazilo v 19:05 (ze slibovaného "nejpozději do hodiny" se vyklubaly hodiny dvě), v deset jsme byli v Čechách a vystupovali z taxi před babiččiným domem, kde si mě a mého chlapa vyzvedli mí rodiče, kteří jeli z koncertu. V jedenáct jsme byli u nich, o půlnoci šli spát a vstávali ve čtyři, aby nás mohl taťka autem hodit do Budějovic na ranní vlak v 5:04. Do Prahy jsme dorazili v půl osmé ráno a na nádraží se rozešli každý rovnou do svého zaměstnání.

Sečteno a podtrženo jsme v autě strávili 9 hodin, 3,5 hodiny na benzínce a další 3 hodiny v taxi zpátky do Čech. Z Vídně jsem viděla dálnici a dvě benzínové pumpy, z vyměněných Eur jsem si koupila kávu, čaj a čokoládový muffin. Jsem nevyspalá a krom velké spousty nervů a stresu ze mě tento dokonalý předvánoční výlet stál veškerou vánoční náladu.

Povídejte, přehánějte, měli jste také někdy smůlu na cestování?

Žádné komentáře:

Okomentovat