čtvrtek 27. února 2014

Lolitkujeme, aneb Únorový meet-up

Na starých lolita přiznáních proběhlo tajemství, že z Lednové procházky nebyl napsán žádný report, tak aby se nikdo necítil, že tajíme informace (když už jsme ty namyšlené elitářské bitchies, které si dělají sraz jen pro sebe - aneb ať žije sarkasmus), píšu alespoň report z toho únorového.

Tahle idea pravidelných měsíčních srazů nás s Myrou osvítila chvilku po novém roce a v podstatě náhodou. Obě jsme (asi sentimentálně díky konci starého roku) dostaly chuť lolitkovat a především se družit, protože bylo skoro pravidlem, že ač je nás, lolitek, spousta v Praze, stejně se prostě najednou nesejdeme. O holkách z Plzně ani nemluvě. A taky padl nápad pravidelných měsíčních srazů.

Na ten únorový nám krásně vyšlo počasí, bylo nádherně slunečno a teplo už od rána, na únor poměrně dost nezvyklé počasí. Myra psala už v devět ráno, že bude mít tak hodinu zpoždění (nemám ráda, když mi lidi píšou půl hodiny před tím, než musím vstát).

 Původně jsem si chtěla ušít novou sukni a spodničku - tu, kterou jsem chtěla ušít už na ten lednový sraz, ale ve výsledku to neklaplo, protože v jsem v pátek přišla domů a měli jsme návštěvu. A bylo snazší popíjet s návštěvou než šít sukni, izolovaná a sama v pokoji. Ráno jsem tedy vstala s předstihem, abych vymyslela co na sebe a co s vlasy. Zalovila jsem ve skříni a vytáhla svou šifonovou sukni a krajkový top. Protože jsem tuto kombinaci na sobě ještě neměla, pokývala jsem hlavou a rozhodla se, že to půjde. Namalovala jsem si obličej, do očí hodila nové zelené čočky na vyzkoušení a pak řešila skutečně zapeklitý problém - co s vlasy? Jelikož na kabát bylo horko, ale zase na sako jsem se bála, že bude moc zima, rozhodla jsem se pro perelínu. Jenže ta vlasy hrozně elektrizuje a po neustálém sundavání a nandavání budu mít z vlasů nerozčesatelný chumel. Volba tedy padla na trapně obyčejný drdol. 


Mě se poprvé po dlouhé době podařilo přijít o celých dvacet minut dříve (zázrak), s Veni, Betty, Jam a Well jsem se potkala v OC Nový Smíchov u bankomatu. Bylo před jednou a nám se nechtělo jen tak postávat a očumovat a tak jsme se rozhodli jít raději do nedalekého Cross Caffé a ostatní účastníky srazu do něj navigovat. Trvalo to chvilku přes hodinu, ale sešly jsme všechny, celkem nás bylo jedenáct.


Když bylo tak hezky, bylo by škoda, nevyfotit nějaké pěkné fotky. Na lednovém srazu se nám to povedlo jen velmi rychle, protože byla hrozná zima a my byly rády, když jsme z té zimy zase zapadly do nějaké kavárny. Tentokrát se obnovil staro-nový nápad - Kinského zahrada a odtud pěšky na Petřín. Konala se jen ta Kinského zahrada, protože kopec, protože podpatky, protože unavené a lenivé lolitky. Měly jsme tři fotografky (KK, Ketmaru a Jam) a fotky vyšly skutečně moc pěkně.


 






Focení je namáhavá věc, srazování taktéž a lolitky se začaly dožadovat jídla. Vedeni Betty (já a orientovat se na Smíchově? Haha!) jsme nakonec zakotvili v restauraci Hlubina. Musím říci, že jsem byla spokojená. sice jsme mohli původně stůl okupovat jen dvě hodiny (z čehož se nakonec vyklubali tři), ale jídlo bylo skvělé, dobrá atmosféra, skvělé pivo. Kecalo se, drbalo, bavilo, zkoušely se navzájem brýle, dělaly derp fotky, prostě jak jinak to může vypadat, když se sejde jedenáct ženských. 



DERP

Kolik máš proboha těch dioprií?

Stůl jsme musely do sedmi opustit, takže kolem půl jsme postupně zaplatily a rozprchly se. Jam s Well měli ještě nějakou akci se svými muži, KK zmizela s nimi, Maxé se od nás odpojila na tramvaji a já plánovala odjet také směr domov. Na návštěvu k nám totiž přijel Mužův kamarád a já prohlásila, že přijedu nějak rozumně, abych se jaksepatří socializovala, hladové muže nakrmila a všeobecně se předvedla jako dokonalá hospodyňka. Tehdy zakročila Myra, která rozhodla, že nikam nejdu, že jdu ještě s ní, Veni a Yaniou na pivo, prostě mě čapla za ruku a táhla za sebou. Druhou jsem tedy jakž-takž zvládla zavolat Muži, oznámit mu, že jsem byla unesena, ne, výkupné nepožadují, vrátím se nějak rozumně po jednom pivu.

Jelikož jsem ten den neměla nárok na vlastní názor, piva byla nakonec dvě, navzdory mým protestů velká. S holkami jsme pokračovaly v drbání (klasický babský řeči - kosmetika, vaření, muži, sex, humusárny, Venina svatba) a do nějakých půl jedenácté. Tehdy už nám každé začala trochu padat hlava, takže jsme se rozhodli jít na tramvaj. Tam nás Yania opustila hned, já se s Veni a Myrou svezla ještě na IPák a odtud už zamířila jen domů, kde jsem ještě zvládla uvařit večeři, upéct perník a být okouzlující společnice. Takže víkend jak má být. =D

Lady Gá-Gá

Použité fotky jsou majetkem KK a Jam, takže pokud s nimi chcete nějak dále manipulovat, nebo je použít, ptejte se jich na svolení.

Žádné komentáře:

Okomentovat