neděle 16. února 2014

Potkaní kluci Tobiáš a Torge

Dneska vám hodlám představit své nejoblíbenější spolubydlící - mé milované potkaní kluky, Tobiáška a Torgíska. Kluci se ke mě dostali jako malé měsíční myšky, vánoční dárek od Muže. Když jsem 26. prosince přijela domů a on mě se zakrytýma očima dovedl před skříň, na které byla klec s potkánky, málem jsem brečela dojetím. Posledního půlroku jsem o zvířátko hrozně žadonila a on byl pořád proti. A pak mi pořídí potkyše... *in love* Image heavy pod perexem.

Kluci mají trochu nejasný původ. Jejich maminka patří Mužově sestřenici a byla koupená ve zverimexu, odkud si jí přinesli zbouchnutou. Otec je neznámý, ale muselo to být zajímavé, Tobiáš (bílo černá japonská kresba) a Torge (husky) se narodili společně se sestrou (albínka) a dalším bratrem (přírodně zbarvený). Takže mají několik neduhů zverimexových potkánků, ale to, že se narodili v normální milující domácnosti to trochu vykompenzovalo.


Když k nám přišli, byly to takové malé myšičky... Teď jsou skoro trojnásobné velikosti a je jim dva a čtvrt roku. Krom toho, že špatně šlapou na zadní pacičky, jsou naprosto v pořádku, jen už nemají takový zájem o šplhání, úprkové tendence je také přešly a tak raději pobíhají po posteli, chvilku si hrají a pak si jdou zase na chvilku lehnout. U veterináře jsme byli jen jednou a to protože se domů přitáhl nějaký kožní parazit.



Tobiáš je moje zlatíčko, alfa myš naší malé smečky. Je hrozně mazlivý a hravý a nebojí se lidí. Nikdy nebyl úplně chovací, stejně tak nikdy se nestalo, že by mi třeba usnul pod tričkem, ale hrozně rád se přijde pomazlit, pohrát si. Pak je schopen slastně zavřít oči, držet pět minut, nechat se drbat, než se rozhodne, že je čas jít zase řádit. Je veliký milovník kosmetiky, kdyby mohl, ochutná úplně všechno co na sebe napatlám nebo co najde. Když jsem našla rozkousanou tubu krému, zpravidla za to mohl on.



Torge je povahově a vzhledově dokonalá kopie jejich maminky. Je bojánek, nerad se mazlí, nerad na sebe nechá sahat, ale i tak si občas přijde pro pomazlení. Bohužel je snadné jej vyděsit, leká se snad všeho, takže většina kousanců na mých prstech pochází od něj. Zkoušela jsem všechno, aby ho více socializovala, ale nic nezabíralo, tak jsem se pak prostě smířila s faktem, že má prostě takovou povahu a přestala ho do všeho nutit. Když chce, sám se přijde pomazlit, nebo pro mňamku.


Dřív jsem je pouštěla proběhnout po gauči - Torge byl přímo štěstím bez sebe, protože ve spodních polštářích hrabal tunel (u nového gauče bych mu to nedovolila, tenhle byl starý a až úplně doslouží, poletí do kontejneru), když se gauč dal pryč, začala jsem je pouštět po posteli, odkud můžou šplhat na komodu nebo topení a ze starých gaučových polštářů mají udělané schovávačky a prolézačky. Nechávám je občas proběhnout v předsíni, kde nehrozí, že by překousali nějakou techniku, ale jelikož už o běhání moc zájem nemají, stačí jim postel.



Prvních pár měsíců bydleli v kleci po osmácích a pak se Mužovi podařilo sehnat opravdu velikou klec se 75% slevou. Říkáme jí T&T Tower. ¨



Spousta lidí se diví, že spolu kluci vycházejí, i když jsou oba samečci. Nikdy nebyl problém, jsou spolu od narození, sice se párkrát porvali, ale nikdy netekla krev a jinak to bylo klasické vysvětlování hierarchie nebo hádka o pelíšek.

Neumí a nechtějí si moc hrát, o hračky v kleci nikdy nejevili zájem, stejně tak o hamaky a různé závěsné pelíšky, co nebyly roura. Jediná oblíbená hra je chytání mašle, ale ani tak jim to moc nevydrží. Oproti tomu stěhování a upravování papírových kapesníčků a neustálé přestýlání pelíšku je zábava, která se prostě neomrzí. Stejně jako okousávání důležitých dokumentů (dávejte šéfovi dokumenty s potkaní úpravou, úspěch zaručen), kousání Mužova kabelu od internetu (jednou ho naporcovali na pravidelné deseticentimetrové kousky) nebo knížek. Kradení jídla a vlezlé lezení do talíře je také velice oblíbené. Všeobecně nejoblíbenější hrou je "ukradni důležitou věc a schovej ji".


Bydlí v kleci vedle mého stolu a milují cokoliv, co je animované. Když si pouštím libovolnou pohádku, koukají skrz mříže, nebo z komody u postele (pokud jsou puštění na svobodu).


Moji kluci mají spoustu vad a asi nejsou ukázkovým příkladem ideálního potkaního mazlíčka, ale i tak je moc miluji.
A jaké mazlíčky máte doma vy? Bojíte se potkánků, nebo je milujete jako já?

Žádné komentáře:

Okomentovat