úterý 25. února 2014

TAG : Práskni na sebe nějakou špínu

Přiznám se, podobné tagy mě baví, proto když Liška vypustila do světa tenhle, prostě jsem se musela přidat. Takže co vám o sobě napráskám za špínu?

1. Jsem královna prokrastinace



Všechno odkládám až do doby, kdy je to nejvíce nutné. Všechno. Pak na mě z nádobí na sporáku přátelsky pomrkávájí dva týdny staré těstoviny, dva dny před conem nespím a došívám cosplay a už dva měsíce mám v plánu ušít si novou lolita sukni a spodničku. A odkládám to vždycky na pátek před srazem a pak se přihodí něco, kvůli čemu šít nemůžu (s železnou pravidelností míváme návštěvu až do ranních hodin). Ráda bych se tohoto zlozvyku zbavila, ale je to hrozně moc těžké…


2. Nikdy jsem nehrála LOLko



Spousta lidí zažila, jak s nadšením o LOLku vykládám, mám v plánu cosplayovat několik postav, nedělá mi problém mluvit LOLkařskou „mluvou“ a vím, jaký tým hrál proti kterému a kdo vyhrál. Ale nikdy jsem to sama nehrála. Zatím jsem nenašla odvahu si League of Legends nainstalovat, protože se bojím, že spolkne poslední zbývající volný čas a já se z královny prokrastinace stanu královnou planých slibů. Nicméně můj muž LOLko hraje a já na to ráda koukám, takže místo nahraných hodin mám hodiny nakoukané.

3. Nesnáším nakupování


Což je jedna z věcí, pro kterou mě můj Muž miluje. Doba, kdy jsem neměla moc peněz se na mě poměrně dost podepsala a já si dodnes nesu nechuť k nakupování. Když nakupovat jdu, zpravidla jdu po konkrétní věci. Občas mě chytne chuť a jdu si projít obchody, jenže zatím co někdo dokáže strávit půl hodiny v jednom krámě, já odcházím během tří až čtyř minut. Hrozně jsem nenáviděla nakupování s jednou kamarádkou, která si dokázala v každém obchodě nanosit do kabinky od jedné halenky dvě velikosti a čtyři barvy, aby si všechny vyzkoušela a zjistila, která jí sedí a sluší nejvíce. Já mezitím umírala. Další věcí, proč nemám ráda nakupování je něco, čemu já osobně říkám „cosplayerský syndrom“. Vidím věc, líbí se mi a kouknu na cenu. Ta se mi nelíbí a můj mozek okamžitě spustí kalkulace a začne se prohrabovat spoustou nápadů, jak bych mohla danou věc vyrobit za třetinu té ceny. Takže ve výsledku nic nekoupím, ale mám nápady na spoustu věcí, které si vyrobím. Což neudělám, protože jsem královna prokrastinace. A jsme v začarovaném kruhu.
Samostatným bodem je kosmetika. Hrozně nerada nakupuji kosmetiku a snažím se najít co nejlevnější a nejefektivnější možnou variantu bez co nejmenší pravděpodobnosti, že mi to udělá na obličeji neplechu. Kupodivu mi nevadí dělat ohromný internetový výzkum, číst recenze a podobně, abych věděla, jestli opravdu se vyplatí do dané věci těch sedmdesát korun vrazit.

4. Nemám ráda tlamolepy


Rtěnky, lesky na rty, balzámy… Pokud nemusím, na pusu si to nepatlám. Rtěnky se musí hlídat, aby se nerozmazávaly, pořád obnovovat po každém jídle a pití, lesky lepí, pořád se s tím musí člověk matlat a stačí, když zafouká vítr a víc než na puse ho máte ve vlasech. A chlapy to nesnášejí - už vidím svého Muže, jak mi při příchodu z práce dá pusu a je nadšen, že tím sám získal svůdnou rudou barvu rtů. Nope. Co jsem ochotna tolerovat je barevný balzám, který trochu obarví rty, zvláční a není s tím tolik patlání. Ale i ten si na tu pusu dám jen občas. Takže rtěnku jen ke cosplayi nebo na sraz (a i to jen málokdy).

5. Neupravený text


Neupravený text se mi nechce číst, protože mi trhá na kusy estetické cítění. Když někdo nedělá mezeru za čárkou a tečkou. Když někdo nepíše na začátku věty velké písmeno. Když někdo používá víc jak dva vykřičníky za sebou… Když někdo píše místo apostofu čárku. Kdykoliv, když to vidím, začne mi cukat koutek a já mám sto chutí to za toho člověka přepsat. Chápu, že spousta lidí neví, jak něco na počítači napsat, protože to na klávesnici není (taky mi trvalo, než jsem se naučila psát správné české uvozovky místo amerických), ale apostrof na klávesnici je. A je jednoduchý. A nemusí je kvůli němu ani překlikávat z české klávesnice na anglickou.  Stejně tak nesnáším hashtag a to, jak to lidé používají v psaném proslovu, byť jen jako komentáře fotek nebo tweet - proto mě nikdy nenajdete na Twitteru nebo Instagramu, protože mám pocit, že mi z toho množství hashtagů bouchne hlava.

6. Chodím pozdě


Vždycky. Ať se snažím jakkoliv, vždycky mám minimálně pět minut zpoždění. Vstanu o dvacet minut dřív, vyrazím o čtvrt hodiny dříve a stejně se zpozdím.

7. Jsem seriálový maniak


Je málo seriálů, u kterých bych neviděla minimálně první sérii. Nebo aspoň první dva díly. Většinu sleduji pravidelně, některé už jen ze setrvačnosti, seriály, co mě nezaujaly jsou pryč buď po těch prvních dvou dílech, nebo po první sérii. A pak je pár seriálů, které mě nebaví dějově, ale líbí se mi prostředí nebo doba, ve které se odehrávají. To je případ seriálů „The Carrie Diaries“ (osmdesátá léta) a „My Mad Fat Diary“ (pro změnu devadesátá).

8. Jsem hrozně hlasitá


Mám silný hlas. Někdo by mohl říci ječák. Máme to v rodině. Takže mluvím nahlas a když jsem ve společnosti, tak nevědomky hlasitost postupně zvyšuji. Je to reflex, protože když se na rodinných setkáních chcete dostat ke slovu, znamená to překřičet ostatní. Takže mluvím hlasitě přirozeně a strašně nemám ráda, když mě někdo neustále pští.

Myslím, že tahle trocha špíny bude bohatě stačit, přeci jen nechci nikoho příliš vyděsit. Ráda bych, aby na sebe práskla trochu špíny Ophelia a Veni, jinak si v tagu pokračujte jak chcete.

Žádné komentáře:

Okomentovat