pondělí 14. dubna 2014

Velká vlasová story

Když se někdy bavím s kamarády a uklouzne mi, že jsem v patnácti byla ostříhaná na ježka, všichni se při pohledu na mé vlasy do pasu jen pousmějí a řeknou: "Jasně, Clover, dobrej fór." A prostě mi nevěří. Inu, jak se říká, důkaz místo slibů - byla jsem u rodičů a přivezla kompromitující fotografii. A jelikož to by bylo moc krátké, pojďme si povědět pohádku, kterak Clover k dlouhým tmavý vlasům přišla.

Když jsem se narodila, příroda mě obdařila krásnými hustými vlnícími se vlásky, které si až do tří let zachovávaly andělsky blond barvu. Pak se ztmavily do mé přirozené středně a naprosto nezajímavě hnědé, kterou vlastní 50% české populace. Byla jsem dítko živé a česání vlasů jsem - společně s čištěním zubů - považovala za činnost naprosto zbytečnou (za což bych si v případě těch zubů dneska nejraději nafackovala), navíc mé vlasy měly docela svéráznou povahu a trčeli si, jak se jim zachtělo. Proto jsem bývala stříhaná na krátko, sem tam se vyskytl i sestřih alá Jágr.

Ve čtvrté třídě odborná pomoc v podobě kadeřnice vymyslela nový střih. Ofinku a k tomu zbytek vlasů "na boba" - prostě střihnout pod uši. V jiných krajích se tomu říká na páže, podle hrnce, nebo prostě na blbečka. Ale mě se to líbilo. I když se teď ve svém věku kouknu na fotky z té doby, musím uznat, že to byl moc hezký sestřih.


Koncem šesté třídy jsem ke kadeřnici začala jezdit sama a měla povoleno vymyslet si, co uznám za vhodné. Od maminky jsem měla zakázaná jen číra, dredy a jakékoliv barvení, které obsahuje nutnost odbarvování vlasů (doteď mamince za tento zákaz žehnám). Nechávala jsem se různě stříhat na krátko, podle toho, co se mi zrovna líbilo, až na konci osmé třídy přišel osudový moment, kdy jsem kadeřnici řekla, ať to vezme strojkem na půl centimetru. Vzala.


Ano, to v tom modrém tričku jsem já. Ano, vím, že vypadám, jako když mají mí dva bratři staršího bráchu a né sestru. Už mi to bylo řečeno. Několikrát.

Co jsem nastoupila na střední školu, něco se ve mě zlomilo a já si nechala růst dlouhé vlasy. Na konci prváku jsem se, jako správná gothička, obarvila poprvé na černo.


Dlouhé vlasy mi nějakou dobu vydržely - konkrétně do poloviny třeťáku. Měla jsem je už po ramena, když jsem si dělala u jedné vizážistky kurz líčení a barevné typologie a nechala jsem se od ní ukecat, ať mě ostříhá její kadeřník, protože jsem taková nevýrazná šedá myš a chtělo by to nějaké "voživeníčko". Nechala jsem se překecat (a dodnes toho lituji). Kadeřník mě ostříhal, dokonce ctil mé přání o zachování délky vlasů. Dlouhé vlasy jsem měla - úplně tu poslední řadu u krku. Zbytek vlasů byl umělecky sestříhán ("Vy to máte tak husté, to je zbytečné, já vám to prostříhám."), na vršku hlavy jsem měla ježka, krátkou ofinku alá střechu. To bylo poprvé v životě, kdy jsem obrečela to, jak jsem ostříhaná, protože střih sám o sobě špatný nebyl, ale totálně se ke mě nehodil. Také z té doby nejsou skoro žádné fotky, protože jsem se až panicky vyhýbala foťáku.

Problém číslo dvě nastal, když jsem svůj nový účes poprvé namočila. Vlasy se mi totiž kroutí, což ale není poznat, protože se mi teď vlastní vahou narovnávají. Tehdy se každý pramínek stočil do lokýnky směrem, jakým se mu líbilo a tam hodlal zůstat. Výsledek vypadal, jako když mám na hlavě mrtvou ovci. Nezbylo mi nic jiného, než koupit žehličku na vlasy, každý den je žehlit, mýt každý druhý den a foukat, což se hodně projevilo na jejich kvalitě. I tak mi to nebylo moc platné, protože stejně byly rozlítané jak se jim zachtělo.

Nechala jsem je odrůstat do konce čtvrťáku, pak už jsem jejich zničený stav nevydržela a s obrázkem Yuny z Final Fantasy se vydala ke kadeřnici a nechala se ostříhat poprvé. Na pravé straně jsem si z původní délky nechala dva pramínky, na kterých jsem nosila navlečené korálky.


Přes červen a červenec vlasy z hezkého střihu odrostly a tak jsem se nechala stříhat podruhé, tentokráte na "Amélii".


Pak už jsem se naštvala, na veškeré kadeřnické experimenty rezignovala a nechala vlasy jen tak růst, jen je sem tam nabarvila - černou, hnědou, tmavě hnědou - co mi zrovna přišlo pod ruku.

  
Až nakonec dnes oplývám vlasy dlouhými po pás, jediným experimentem bylo střihnutí ofiny, u které, stejně jako u délky a tmavě hnědé barvy, hodlám zůstat i do budoucnosti.



Doufám, že jsem vás svou super dlouhou story neunudila, o tom, čím je opečovávám se možná rozepíšu jindy. =) Co vy a vlasy? Krátké nebo dlouhé? Nějaké speciální tipy na jejich údržbu?

Žádné komentáře:

Okomentovat