čtvrtek 19. června 2014

Tři týdny se zraněným potkánkem - část první

Druhý týden v červnu byl opravdu na dvě věci. První tři dny bylo nesnesitelné horko a i když čtvrtek sliboval ochlazení, přinesl místo toho všechny karmické dluhy co máme... Začalo to tím, že se Muž špatně podíval do rozpisu směn a tak ráno nevstával v blahém přesvědčení, že jde na noční. Šéf ho v sedm ráno přesvědčil zase o tom, že noční nemá, že má denní a už před pěti minutami měl být v práci. Takže se muž začal oblékat, já ležím dál s vidinou dvaceti minut spánku, když slyším "Proboha, on padá" a následně hrozný řev z klece.

Naše malá myška, milovaný Tobiášek při lezení do Sputniku uklouzl, začal padat z patra klece, ale zadní packa se mu chytila do mříží. Takže žuchnul, visel hlavou dolů a Muž ho okamžitě letěl zachránit. Podařilo se, sice ho to stálo prokousnutý prst, ale Tobiášek už seděl v rohu klece a pískal. Vystartovala jsem z postele - zatím co Muž nevěděl, jestli má dříve zastavovat krvácení  svého prstu, nebo kontrolovat, co se stalo myšákovi - a rychle čapnula přepravku, vystlala ji dvěma kousky myší deky (ano, mají vlastní deku) a potkánka opatrně vyndala z klece do přepravky. Bezvládně visící pravá zadní packa nevěštila nic dobrého. Naštěstí Tobiáš se uvelebil v přepravce a už nepískal. 

Jela jsem jako naprogramovaná a okamžitě přešla k bodu č. 2. v manuálu "něco se sere" - vzala jsem telefon a začala volat. Prvním telefonátem byla veterina - popsala jsem co se stalo, dostala instrukce, ať přijedu, že ordinuje paní doktorka Oravová a ta má specializaci na drobné hlodavce a v osm končí pohotovost, tak to nebude s příplatkem. Druhým telefonátem jsem vzbudila šéfa, abych mu vysvětlila, že musím vzít potkyše na veterinu a přijdu do práce později. Naštěstí mám super šéfa, který mi všechno odkýval, že není problém a ať mu jen zavolám, až budu vědět, co a jak.

Bod číslo tři - mám chvilku čas, tak jsem začala pro změnu skákat kolem muže a prokousnutého prstu - a jako naschvál nám doma došly všechny obvazy. Takže aspoň vydesinfikovat a zalepit, aby mohl jít do práce, s tím, že pak cestou z veteriny se zastavím v lékárně a koupím obvazy a nějaké další věci. Muž vyrazil do práce, já se oblékla a vzala jsem přepravku s myší a jela na veterinu.

Paní doktorka mě nepotěšila, hned jak jsem Tobiáše vyndala z přepravky a uviděla packu, řekla, že je to rozhodně zlomené. A bohužel u potkánků v tomhle případě chirurgie nepřichází v úvahu (kosti jsou moc malé, nějaké šrouby a výztuhy jsou nereálné), že dalším řešením je nožičku amputovat, nebo zadlahovat, ale není jistota, jestli si Tobiáš stehy nebo dlahu nerozkouše. Problém s potkánky je v tom, že když na sobě nechtějí něco mít, těžko jim zabráníte v tom, aby si to sundali. Zlomená pacička hodně bolí a než ho takhle trápit, bylo by lepší jej uspat. V tu chvíli jsem samozřejmě začala bulet na celé kolo a ptát se na tu dlahu. Paní doktorka naštěstí byla fakt úžasná a řekla, že mu dá menší narkózu a zkusí mu packu zadlahovat a hlavně udělat rentgen abychom viděly, jak moc velká škoda na kostích je. Vzala si Tobiáše na předoperační a mě poslala prozatím domů, že mi zavolá, až to bude hotové, abych si pro něj přijela.

Tobiášův soukromý Tádž Mahal

Pobrekávala jsem celou cestu, vykouřila hrozně moc cigaret, zavolala šéfovi, jestli si můžu vzít na zbytek dne a pátek dovolenou (naštěstí to povolil) a řešila, co s klecí. Naše klec je totiž vysoká a kluci v ní musí šplhat i když už moc nemůžou na zadní packy. Omezit jejich pohyb jen na spodní patro nemůžu, protože je tam pro dva potkany hrozně málo prostoru. Problém s klecí nakonec vyřešila mamka, která mi nabídla, ať jdu hned do zverimexu koupit klec novou, že mi jí zaplatí. Takže jsem z veteriny zamířila do Happy Zoo na Hájích, koupila obludu za šestnáct stovek (je větší než ta stará klec, akorát to nemá do výšky, ale do šířky), balení asanu (měkká a zároveň skvěle savá podestýlka) a nový dřevěný domeček. Doma jsem všechno rychle připravila, přesunula Torgeho do bezpečnější klece a už mi volala paní doktorka, že si můžu přijet pro Tobiáše.

Moje malá myška ležela v přepravce, mžourala na nás, jak se zrovna probudil z narkózy a sem tam si čistil kožíšek. Paní doktorka mi vysvětlila vše okolo dlahy, ukázala rentgen, kde měl Tobiáš místo kostí puzzle, ale které se doktorce podařilo skvěle zafixovat. Pokud si nebude kousat dlahu a kosti takhle srostou, bude naprosto v pořádku. Máme chodit každý týden an kontrolu a po třech týdnech se udělá kontrolní snímek, jestli se packa zahojila a jestli může dlaha dolů. Musí být oddělený od Torgeho, aby mu dlahu nesundal on, ale zase s ním musí strávit nějaký čas každý den, aby netrpěl psychicky. Vyfasovala jsem stříkačku se sirupem proti otoku a bolesti na deset dní, pokyny co hlídat a nesla jsem si svou myšku domů. 

Týden první, den první :
Doma jsem na postel povlekla prostěradlo navíc, u kterého nevadí, že se ušpiní, postavila jsem oblíbený myší bunkr z dvou gaučových polštářů a rozkousané deky, přidala misku s vodou a krmením a rozhodla se, že co budu doma, budou kluci vypuštění spolu na posteli, kde je bez problémů ohlídám. Tobiáš si zalezl pod deku a šel spát, Torge mu zkusil dvakrát kousnout do dlahy, ale když zjistil, že ho hlídám a pokaždé okřiknu, nechal toho. Já mezitím řešila, kam s Torgem. Ve výsledku jsem sundala patra ze staré klece, aby po ní nemohl lézt a tak bude muset bydlet v prvním patře - pro jednu myš prostoru dost a až se to Tobiášovi zahojí, přestěhuje se k němu do nové velké klece. Tobiáš celý den polehává a spí, takže nakonec i překonávám ochranitelské pudy a odcházím na půl hodiny na nákup. Nějaký problém s jídlem a pitím se nekonal, protože oba sežrali úplně všechno, co jsem jim přinesla, od vajíčka na tvrdo po kus hrušky. V noci vstávám ob hodinu a kontroluji, jestli je vše v pořádku a nekouše si dlahu.


Týden první, den druhý :
Kluci jsou na posteli od dvou odpoledne, kdy jsem vzbudila Muže, aby vstal na noční. Tobiáš v pohodě jí i pije, hodně se ke mě chodí mazlit. Trávím den s nimi v posteli a koukám na čtvrtou sérii GoT. Noční vstávání jsem zredukovala na vstávání ob tři hodiny, protože Tobiáš vzorně nekouše dlahu.

Týden první, den třetí :
Otok na pacce splasknul, léky evidentně zabírají a packa se hojí. O starost méně na hlídání. Tobiáš je vzorný a do dlahy ani nekousl. Už ho chytají roupi, stihl si s Torgem vyříkat, kdo je doma alfa samec (zlomená packa, nezlomená packa, Tobiáš se z trůnu sesadit nenechá), hrozně se předváděl před Schynzie. Je mazlivka a líbí se mu, že s nimi většinu dne trávím na posteli.

Myší bunkr

Týden první, den čtvrtý :
Poslední den hlídání, než budu muset zase do práce. Tobiáš bez problémů funguje, do dlahy opět ani nekousl. Přivodil mi infarktový stav, když se natáhl na bok a usnul tak tvrdě, že mu ani nevadilo drbání na břiše, což si normálně nenechá líbit. Stačilo ale zachrastil pytlíkem s piškoty a bylo jasný, že mrtvý opravdu není. =D

Týden první, den pátý :
Infarktózní stav hned v půl jedenácté ráno. Sedím v práci, když mi volá Muž, že si Tobiáš asi rozkousal dlahu. A že nějak kašle. Jelikož znám, jak můj Muž dovede panikařit, nařídila jsem mu, ať Tobiáše pozoruje a jestli bude dlaha úplně dole, ať mi zavolá, že ho nasměruju na veterinu. Do večera už další telefonát nebyl. Doma jsem při oblídce škody zjistila, že dlaha je opravdu na pár místěch nakousnutá, ale není to tím, že by si jí chtěl sundat (to kdyby chtěl, tak je během pěti minut dole). Obvaz byl navlhlý a byl cítit močí. Problém s Tobiášem je, že s dlahou na pacce se potřádně nepostaví. Takže si na obvaz párkrát načůral, což ho rozčilovalo (potkani jsou hrozně čistotná zvířátka) a pokusil se ho vyčistit. Volala jsem na veterinu, ale jelikož to nebylo akutní a jelikož naše doktorka ten den neordinovala, objednala jsem ho na úterý. Díry v obvazu jsme prozatím přelepili náplastí.


Týden první, den šestý : 
Hned z práce letím domů, přesouvám Tobiáše do přepravky a letíme na veterinu. Vysvětlila jsem paní doktorce problém, takže rozhodla, že Tobiáše znova trochu uspí, dlahu vymění a vymyslí nějaký nový systém obvazů, který bych mu mohla kdyžtak vyměnit sama. Čekám v čekárně, zatímco doktorka vyměnila úplně nasáhnutou dlahu za jinou, převázala vatou a gumovým samodržícím obvazem, který je trochu vodotěsný. Tobiáš tak měl z packy bambuli slušivé růžové barvy se vzorem červených srdíček. Vyfasovala jsem vatovou výplň a samodržící obvaz domů. Obvaz byl super, do doby, než jsme přišli domů, já myšáka vypustila na postel a po dvou krocích obvaz z dlahy sklouzl. Takže jsem volala na veterinu, co s tím a paní doktorka poradila přilepit náplastmi. Čarovali jsme s Mužem asi čtyřikrát (ona je to fuška, jeden musí držet vzpouzejícího se potkana a druhý vázat), než se nám podařilo vymyslet systém, který funguje. Vatová výplň je přichycená náplastí přímo k dlaze a na vrchu vrstva samodržícího gumového obvazu. A každý den převázat, aby to neměl vlhké a nekousal si to. Opět vstávám v noci ob dvě hodiny, jestli je vše OK.

Týden prví, den sedmý :
Při večerním převazování obvazů si nejsem jistá, jestli jsem víc servaná s Tobiášem, kterému se to nelíbí, nebo s Mužem, který zvládá jen připomínat, jak to nebude fungovat, ale není schopen podat žádné jiné řešení. Hlídat otlačeniny od dlahy se zdá skoro nemožné, když máte mrskající se myš a pindajícího chlapa, který ho drží.

Pokračování příště...


2 komentáře:

  1. :D To je neskutečně pohotový, jak jsi hned jela na veterinu! Já když jsem svou potkanku viděla kulhat a nenašlapovat na jednu nohu, tak jsem hodinu googlila, pak do ní nacpala trošku homeopatik, pomazala tlapičku kostivalovou mastí a řekla si, že pokud to do dvou dnů nebude dobrý, tak až pak půjdeme na veterinu. Naštěstí se to právě do dvou dnů zázrakem uzdravilo. Bojim se doktorů i za zvířátka :D
    Potkaní pidi dlaha zní každopádně neskutečně roztomile.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tohle bylo vážné už od prvního pohledu (a jekotu), se vším, co vypadá vážně okamžitě jezdím na veterinu (ale třeba rýmičku léčím první tři dny čajem a sirupem a pokud by se to po tom nezlepšilo, tak bych teprve jela na veterinu) - pořád lepší, když mi doktorka řekne, že je to jen nějaká blbost, než to neřešit - bylo to třeba, kost byla opravdu na čtyři části. -_- Ale zase jsme teď završili druhý týden, jela jsem s ním na kontrolu, protože si dlahu rozkousal a už další nedostal, protože ty vážné zlomeniny jsou už zahojený a těch pár maličkých prasklinek tam zafixoval sval, takže se to už zahojí bez pomoci. Dost nás to překvapilo, doktorka odhadovala, že to potrvá minimálně tři týdny, s ohledem na Tobiášův věk (přes dva a půl roku) možná i déle. =D

      Vymazat