čtvrtek 26. června 2014

Tři týdny se zraněným potkánkem - část druhá

Pokračování dobrodružství se zlomenou packou.


Týden druhý, den první :
Při převazování obvazů jsme servaní, ale jinak relativně v pohodě. Tobiáš zjistil, že má jako dlahu krytku od injekční stříkačky a jelikož je plastový ničitel, pokouší se k ní dostat.

Týden druhý, den druhý :
Opět převazování obvazů, opět jsme porvaní, Tobiáš se mnou nemluví. Muž je na noční, tak se mnou kluci spí přes noc v posteli a do klece se stěhují až kolem šesté.

Týden druhý, den třetí : 
Muž dorazil na osmou z práce a šel spát, tak jsem Tobiášovi dala léky a zapadla k Mužovi do postele. Když jsem v jedenáct vstala, dlaha až na mrňavý kousek neexistovala. Pan plastový devastátor s ní udělal krátký proces a ještě se o ostré hrany rozkousaného plastu stihl trochu pořezat. Naštěstí ordinuje doktorka Oravová, takže jedeme na veterinu na převaz. Tentokrát dostal dlahu dřevěnou (na způsob dřívka od nanuku), kterou měl pohodlně podloženou, aby netlačila a neškrábala už poraněnou nožičku, obalenou trochou výstelky, která se dala v případě navlhnutí vyměnit a opět vrstvu slušivého růžového gumového obvazu s červenými srdíčky.

Týden druhý, den čtvrtý :
Musela jsem odjet na rodinnou oslavu, tak jsem kluky nechávala vyřádit na posteli přes noci, aby většinu dne v klidu spali. Tobiáš byl ještě trochu omámený z anestezie, kterou dostal den předtím, takže vše bylo v pořádku, přijela jsem k neporušené dlaze.

Týden druhý, den pátý :
S kluky žádný problém, debilní červen se ozývá na jiných frontách mého života.

Týden druhý, den šestý :
Kluci jsou opět v pořádku, ale karma se stále ozývá, protože jsem zapomněla doma peněženku a musela sedět v práci půl dne bez jídla, než mi jí Muž (i s jídlem) donesl. Tobiáš se zkouší na packu s dlahou stavět. Nejde mu to.

Týden druhý, den sedmý :
Zrovna, když jsem si říkala, že by se to konečně mohlo uklidnit, tak doma zjišťuji, že se Tobiášovi vysvlékla celá dlaha i s obvazem - vše bylo neporušené v kleci, jen mimo nohu. Zajímalo by mě, jak to dokázal, protože to celé přežilo cca pět dní nadšeného lítání po posteli... Kdo ví. Doktorka je v práci až další den, jen do dvou do odpoledne. Na doporučení jiné doktorky s tím nemá moc běhat a na kontrolu máme přijít ráno za doktorko Oravovou. Tobiáš dostává na večer domácí vězení, ale jelikož už není dlaha, o kterou bych se mohla bát, dávám k němu do klece Torgeho, aby mu nebylo smutno. Kluci strávili celý večer zalezlí v domečku a přitulení spali. Já si domluvila se šéfem, že přijdu do práce na desátou, abych mohla vzít Tobiáše na veterinu.

Týden třetí, den první :
Chvilku po osmé už sedím v čekárně na veterině. Paní doktorka koukla na packu, prohmatala jí a řekla, že to vypadá dobře, že už by to mohlo být zahojené. Pro jistotu děláme kontrolní rentgen (dvakrát, protože jsem lama a neudržím vlastní myš) a nožička má skutečně to nejhorší za sebou. Kvůli Tobiášovým eskapádám se sundavání dlahy sice nesrostla tak nádherně a ideálně, jako byla úplně poprvé zafixovaná, ale na to, jaké měl z kostí puzzle se to zahojilo opravdu skvěle. Nějaké malé prasklinky tam ještě byly, ale jelikož kolem celé zlomeniny hodně zesílil sval a drží to zafixované on (takhle mi to bylo vysvětlené polopaticky pro blbce, veterinářskou hantýrku si už opravdu nepamatuji), tak nová dlaha už není třeba. Nožička nemá ideálně rovný tvar, jako měla dříve, sloužit jako zamlada už nebude, ale k pohybování stačí a Tobiáš už s ní zvládne v klidu dožít. Na kontrolu už také nemusíme, jen kdyby se objevily nějaké komplikace. S paní doktorkou se loučím a ač jí mám opravdu ráda, za to, co pro Tobiáše udělala, doufám, že se nějakou dobu neuvidíme - minimálně v ordinaci. Tobiáš je teď doma, s Torgem spali v pelechu po tom, co si nacpali bříška borůvkovým jogurtem.

Nechci nic zakřiknout, ale snad už se všechno v dobré obrátí (pro jistotu klepu). Dneska večer mě čeká úklid a reorganizace klece a šití nových pelíšků.

Uf, zvládli jsme to.

Žádné komentáře:

Okomentovat