úterý 30. června 2015

Co nového: Červen

Tento měsíc byl tak brutální, že jsem se prakticky nezastavila pořád někde lítala, něco dělala a nebo umírala vyčerpáním...
Maraton odstartoval hned první středu, kdy slavil Riell narozeniny a jeho sestra svátek, což znamenalo rodinnou oslavu u jeho rodičů. Bylo to fajn a příjemné, dobře jsem se nacpala a vyfasovali jsme ohromný kus skvělého dortu domů. Já jsem taky dostala opožděný dárek k narozeninám (jen pět měsíců, to nic není XD) - sonický čistící kartáček na pleť. Vůbec nechápu, jak jsem bez tohoto vynálezu vůbec mohla žít, mám teď tak krásně čistou a jemnou pleť, jako už dlouho ne!

První víkend v červnu měl být v Českém Krumlově nějaký fotografický festival, na který chtěli pozvat i nějaké cosplayery. Ale jelikož jsem se nedostala do užšího výběru, strávila jsem tento víkend sice v Jižních Čechách, ale na návštěvě u rodičů. Popravdě jsem to ubohým cosplayerům vůbec nezáviděla, protože bylo hrozné vedro, tak jsem byla ráda, že můžu strávit víkend lenošením na zahradě, grilováním a malováním bratrovo kalhot na Psycha na následující photoshoot.


Týden jsem strávila přípravami na Borderland photoshoot, který měl být v sobotu. Vyráběla jsem megafon, doladila pár malých detailů a hlavně vychytávala make-up. V pátek jsem vyzvedla bratra na nádraží a v sobotu jsme jeli fotit.

Hey, kids, wanna buy some instant roleplay?

Sraz jsme měli s Myrou na Černém mostě kolem čtvrt na devět, protože nám chvilku po půl jel autobus. Přidala se k nám ještě Tisara, která jela až z Trutnova (nebo to byl Turnov?) a v devět jsme přijeli do Staré Boleslavi, kde nás vyzvedla Mary a dovedla k Feinobimu domů, kde začala velká akce "nalíčit se a obléct". Pak jsme se autem dopravili na dvě skupinky autem do pískovny a začalo se fotit. Bylo vedro jak v sauně (opsala bych to jinak, ale nechci být vulgární), takže jsme všichni trpěli jak zvířata a proklínali vývojáře, že pro pobyt na poušti navrhli fakt pitomé oblečení. Dyftýnový kabát není do třicetistupňových veder moc ideální. Stejně tak jako bílý make-up, který se mi roztekl v prvních pěti minutách a podpatky, které byly pro chůzi na písku dost nepohodlné. Much fun. Ale i tak jsme nafotili spoustu pěkných fotek, které se moc povedly. Možná jich nemám tolik, jako zbytek skupiny, protože když jsem se roztekla až moc, focení jsem vzdala. Zas tak nezoufám, jelikož není poslední a Moxxi se stejně v poušti na Pandoře moc nepohybuje. Teď dojednáváme jeden pražský klub, kde by to vypadalo přesně jak u Moxxi v baru, tak se vyřádím tam.

Ke konci už se začalo zatahovat a hrozilo, že přijde velká bouřka, tak jsme spakovali všechny rekvizity a zase na dvě várky odjeli ke Štěpánovi, kde jsme se odlíčili, převlékli do přijatelného stavu, občíhli vypálené ornamenty (Myra měla vypálené tetování Lilith po celé ruce, já zase Moxxino srdíčko na dekoltu) a odjeli směr Praha. Domů jsme s bratrem dorazili kolem osmé, ale už v půl desáté jsme šli totálně mrtví spát.


Druhý den ráno bratr zmizl na vlak tak tiše, že jsem to ani nepostřehla. Vstávala jsem kolem půl desáté a začala se připravovat na další rodinnou oslavu. Riellovi prarodiče slavili výročí svatby (55 let!) a tak se celá rodina měla sejít na oběd. S Riellem a jeho tátou jsme si od Kajetánky udělali procházku na Letnou, koukli se k Metronomu (hurá, poprvé po pěti letech jsem se tam podívala - ne že by teda bylo o co stát) a dali si pivo na Zahrádkách. Domů jsme opět dorazili kolem osmé a byla jsem tak vyčerpaná, že jsem usnula na posteli chvilku poté, co jsem vypustila myši z klece a bylo mi úplně jedno, že si ze mě dělají překážkovou dráhu.

V pondělí mě čekala další cosplay akce - jistý fotograf projevil zájem nafotit naše cosplaye, takže jsme se srazili u Arenotha a Smeraldiny doma a domlouvali detaily - jak ohledně tohoto focení, tak ohledně dalších budoucích možností. Myslím, že jsme vymysleli docela slušný plán, kde by se za jeden den mohl mít nějaké fotky každý člen naší skupiny.

Zbytek týdne jsem relaxovala a vzpamatovávala se z náročného víkendu a nabírala síly na další náročný víkend - další rodinnou oslavu. Tentokrát slavili Riellovi rodiče narozeniny a na oslavu byli pozvaní i moji rodiče a rodiče přítele Riellovi sestry. Opět se to obešlo bez problémů a nějakého drama, díky bohu. V rámci programu jsme se v neděli došli kouknout na středověkou štolu, kde se těžilo zlato. Hned u vchodu jsem čelila jedné své fóbii (pavouci) a kousek za vchodem další fóbii (hluboká voda) a v půlce třetí fóbii (žebříky). Yay. Ale zvládla jsem to!

Přikládání na oheň styl Riell.

Zbytek měsíce se už nedělo nic extra zajímavého. Uklízela jsem, stáhla si nějaké nové seriály (Gossip Girls) a konečně dokoukala pátou řadu Game of Thrones. I když jsem měla pár spoilerů z internetu (9gag je v tomhle mrcha), stejně jsem tím byla dost překvapená, jak brutální tato řada je. V sobotu jsem vyrazila na návštěvu za Myrou a misí "obarvit jí hlavu na dvě různě barevné půlky". Podařilo se ke spokojenosti všech zúčastněných. Domů jsem dorazila v jednu ráno. Když Riell na dušování, že dorazím nějak rozumně, jen odvětil, že to moc dobře zná a že mě bude čekat po půlnoci, tak jsem se šklebila, že je pitomec. Není. Zná mě až moc dobře. XD

Kvůli dvojté duze jsem dobrovolně zmokla.

Chtěla jsem konečně sundat vánoční výzdobu z oken. Riell na ní remcá už dlouho a na moje tvrzení, že za pár měsíců už to bude zase aktuální, se moc nadšeně netváří. Nicméně na to, aby ji sundal sám je moc línej a mě se vlastně líbí, tam kde je. Takže tam zůstane.


Co se knih týče, tento měsíc jsem toho přečetla docela dost - od mamky jsem měla půjčenou sérii Poslední aristokratka (Evžen Boček), knihu Sedmý syn (Joseph Delaney) a ještě jsem se rozhodla znovu přečíst sérii Smečka (Andrea R. Cremer), protože jsem v mamčině knihovně objevila nový díl, který jsem ještě nečetla. Rozhodně napíšu recenzi, protože to je jedna z mála sérií romantické fantasy pro mládež, kterou mám ráda.



K tomu všemu jsem si sama udělala radost a koupila jsem si nový díl Kladiva na čaroděje - Pekelná šleha (Martin D. Antonín), pár dílů Hellblazera v Comic Pointu, tři díly Transmetropolitanu, které dostal Riell k narozeninám a dalšího Hetešu - Démoni jsou věční. Knihovna se nám rozrůstá, pomalu, ale jistě.

Co se cosplaye týče, dodělala jsem tento měsíc megafon na Moxxi, jinak jsem s tím cosplayem nijak už nečachrovala - jsem na sebe všeobecně hrdá, jak se mi povedla a nic se na ní nerozpadlo! Taky jsem pomalu začala dělat na předělávkách Guqin Sony z LoLka. Mám ten cosplay rozdělaný už přes rok a půl a pořád není hotový k mé spokojenosti. Letos už bych ho ráda dokončila, konkrétně na Natsucon, abych jej pak mohla pohodlně přes léto nafotit, dokud jsou zelené stromy a otevřené zahrady a parky veřejnosti. Našla jsem jednu japonskou zahradu, kde by byla Sona ideální... Tak uvidíme. Nechci to zakřiknout, tento cosplay je totiž pěkně prokletý...


Rozhodla jsem se přidat do projektu Společné dobývání edice Pevnost na stránkách mého oblíbeného blogu Čteme oba a udělala jsem nájezd na knihovnu jak naší, tak tu městskou. Jelikož mě baví psát blog, ale můj život tvoří v podstatě jen cosplay a knihy (plus doufám, že se časem přidají i počítačové hry, po roce nedobrovolné abstinence vyloženě brečím po nějaké pořádné pařbě) a cosplay články postuji spíš na blog AAA and Girls, tak jsem se rozhodla začít psát nějaké knižní recenze a tento projekt bude super způsob, jak se rozjet. Tak mi držte palce, počínaje zítřkem to startuje!

4 komentáře:

  1. (Samozřejmě jsem zhltla celý článek a měla bych komentářů víc, ale jelikož je dost večer, tak ze sebe dostávám pouze...) Rozhodně bych ráda slyšela/četla Tvůj názor (report) na Poslední aristokratku. Už si s její koupí pohrávám nějaký ten měsíc. Dokonce jsem ji žmoulala v ruce na Knižním veletrhu! Ale stále jsem se nepřesvědčila, že je to ta pravá pro mě.
    Ten Transmetropolitan bych taaaaak chtěla. Já jsem se konečně dostala do skupiny na fb Comics burza, prodala své SW a koupila Zámek a klíč: Vítejte v Lovecraftu za 100 Kč. <3 To byl jednou zase kauf.
    A o rozrůstání knihovny ani nemluv, zase jsem na bazaru knihcentrum.cz objevila scifi a fantasy s vysokým hodnocením a za levný peníz. Tak jsem neodolala :D

    OdpovědětVymazat
  2. Neboj, o Aristokratce bude taky report. ;) Zatím ti jen řeknu, že mě ze začátku přišla moc přehnaná, ale ve výsledku jsem si na to zvykla a přečetla ji na celý zátah. Je to super na jedno, dvě přečtení, ale asi bych jí nekupovala. Koukni v knihovně, jestli ji někde nemají. =)
    Taky máš problém, že už se ti knížky nevejdou do vymezeného prostoru? Já se tak těším, až na podzim pořídíme další knihovničku! ^^ Mě hrozně štve, že jsem na ten Svět knihy nedostala dovolenou (stejně jsem neměla peníze), příští rok si něco ušetřím a pak to tam rozhážu za spoustu. knížek

    OdpovědětVymazat
  3. Zrovna prostoru mám dost, máme nějakou dobu "novou" knihovnu. Spoléhám na Ikea sérii Kallax (jestli znáš). Oddělujeme těmi knihovnami naše pracovní koutky, takže nejsou přiražené ke zdi, ale stojí v prostoru. Do jednoho okýnka se vejdou dvě řady knihy - díky umístění v prostoru mohou být hřebety knih na každé straně a tím pádem nejsou zapomenuty. S tímto řešením jsem strašně spokojená, a taky s tím, že v každém okýnku nemusí být knihy, ale i nějaký lapač prachu vzpomínkový :D.
    Na Svět knihy jsem letos taky nebyla, byla jsem jinde na knižním festivalu. Ale loni jsem na Světu byla a trávila tam doslova celý den. Odcházela jsem s hromadou knih, bolavýma nohama a kručícím žaludkem (protože to jídlo tam nic moc -_-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My jedeme na knihovnách Billy (taky Ikea), protože se to nezdá, ale dokáže pojmout neuvěřitelné množství knížek. :3 Kallay se mi líbí, ale přijde mi, že pokud netrčí do prostoru, tak se tam toho tolik nevejde a já nejsem fanda dávání knih do dvou řad. Chci aby byla má sbírka vidět (můj miláááššššek!). =D

      Vymazat