pondělí 1. června 2015

Co nového: Květen

Tuhle rubriku jsem zahlédla už na několika blozích a rozhodla se jí tak trochu okopírovat - přeci jen v mém životě se dějí maličkosti, o kterých je škoda psát, ale do jednoho velkého článku by se to občas hodit mohlo a já tím aspoň jednou měsíčně aktualizuji blog (pokusím se častěji). Navíc bude fajn mít takový menší zápis toho, co jsem dělala daný měsíc a já to pak nebudu muset zpětně dohledávat na facebooku, až budu shánět fotky z akcí.



Začátek května se nesl ve znamení Animefestu. Doslova - startoval v pátek prvního a byl to náročný víkend. Vyvětrala jsem tři cosplaye, včetně zbrusu nové Mad Moxxi a mám spoustu fotek. Odnesla jsem si také skvělou památku v podobě polaroidové fotky s Myrou. Říkejte mi hipster, ale polaroid je tak skvělá věc. Je super koukat, jak se vám na papírku postupně objevuje fotka. Jestli jej Myra dostane od Ježíška, budu jí pravidelně sponzorovat filmy, aby mi na oplátku fotila spoustu čůčovin! V celém shonu jsem úplně zapomněla na tradiční pusu pod rozkvetlou třešní, ale Riell si vzpomněl a tak jsem jednu dostala. Sice na hotelu v Brně, kdy za třešeň suploval tablet s otevřeným obrázkem sakury, ale já oceňuji kreativitu!



Hned po Animefestu jsem se zúčastnila autogramiády svého oblíbeného autora - Kevina Hearne - o které jsem tu už psala. Odnesla jsem si spoustu zážitků, nějaké fotky, podepsanou knihu a hlavně skvělý pocit z toho, že Kevin miluje své fanoušky a je ochoten s nimi kecat o čemkoliv, fotit se, dělat blbosti.


V sobotu po autogramiádě se konala Jorsskova párty, Level 3. Bylo to fajn, užila jsem si to, ale zase dlouho na nějakou párty nemusím - I'm to old for this shit. Ač jsem měla jen dvě piva a jednu Gamoru (neptejte se, nevím co v tom je) bylo mi ráno pěkně blbě.


Třetí květnový týden byl pátek třináctého mezi týdny. Stihla jsem nedostat dovolenou na Svět knihy, rozbít si čumák na bruslích, zlomit mop a dvakrát na podpatcích vyběhnout do pátého patra a vyprošťovat lidi z výtahu. Do toho mi začali kýchat myšáci, tak jsem je ládovala sirupem a čajíčkem, abych eliminovala případné nachlazení. Much fun. Jednou z pozitivních věcí byla návštěva Arashi, která u nás přespávala ze soboty na neděli, protože byla v cosplayi Yeneffer na Světu knihy.

Tak na Světu knihy byla aspoň Myra a dotáhla to tím až na stránky Pevnosti. :3

Byt nám začíná padat na hlavu, vypadla nám elektřina v koupelně a trvalo dva dny, než jsme vymysleli, jak to zprovoznit. Svítit si v koupelně svíčkou, když máte hned naproti záchodu umyvadlo s velký zrcadlem, není moc příjemná věc. Riell měl v pátek narozeniny, tak jsem se trochu plácla přes kapsu a pozvala ho do kina na Mad Max: Fury Road. Jsem šťoural všech šťouralů, ale Mad Maxovi nemám co vytknout. Byla to šílená jízda, vizuální porno a film, který si prostě na nic nehrál. Odcházela jsem z kina nadšená a s chutí udělat nějaký postapokalyptický kostým a focení.
Víkend pak odstartoval maraton rodinných oslav Riellovy rodiny, který bude trvat až do konce příštího měsíce. Pokud se ho dožiju a neumřu na přebytek sociálních kontaktů. Takže jsme oslavili narozeniny (nebo svátek - já nevím, u nich se slaví všechno) jeho tety, zadarmo se najedli na obědě u babičky.


Jelikož jsem věděla, že neděle bude nacpaná, sobotu jsem bojkotovala a trávila jí u počítače sledováním hororů. Pustila jsem si V zajetí démonů, srabácky v deset dopoledne a musím uznat, že se jim to moc povedlo, polovinu filmu jsem obdivovala počasí za oknem, nebo dumala, jaký zajímavý vzor mi vytváří lógr od kafe v hrnečku. A když už jsem byla v těch hororech, doplnila jsem si vzdělání a konečně se koukla na Rosemary má děťátko. Všichni vykládají, jak je to úžasný horor, jaké je to psycho a jak moc je to děsivé. Já můžu konstatovat jen - nuda. Než v hrůze jsem byla spíš polovinu filmu navztekaná, jak je hlavní hrdinka naivní a pitomá, její manžel kretén a sousedi otravní a průhlední až na půdu. A, OMG, satanistický kult, co chce skrze Rosemary přivést na svět Satanavo dítě? No běs běs. Celou dobu jsem očekávala nějaký plot twist, který z toho filmu konečně udělá ten skvost hororové kinematografie (třeba že Rosemary to své dítě zabije a pak jí docvakne, že to celou dobu bylo jen v její hlavě a její dítě a všichni okolo byli naprosto normální), ale nestalo se. Možná kdybych to viděla v těch šedesátých letech... Takhle? Meh.


Poslední květnový týden byl relativně v pohodě - v práci byl klid, tak jsem o volných chvilkách začala sledovat animák Justice League. Všeobecně tíhnu víc k DC, než k Marvelu a to i navzdory tomu, co za blbosti provádí (toho Loba jim neodpustím). Ale starých věcí ještě dost, bude dlouho trvat, než si zaplním mezery. V pondělí jsem (zase) zapomněla na ručníkový den, takže mi nezbylo než doufat, že se nestane nic strašného a svět neskončí. I když než riskovat, že budu muset poslouchat vogonskou poezii, tak raději zemřu rychlejší a milosrdnější smrtí při výbuchu planety. Konec světa se ale nekonal, tak jsem se (bez ručníku) srazila s Myrou a šli jsme si poslechnout Alfredův rozhovor o cosplayi do baru/rádia Street Culture. Ne že bychom teda něco slyšely - budu si muset počkat na záznam, v baru nic slyšet nebylo.


Zbytek týdne jsem pracovala na lepším PR naší cosplay skupiny a obepisovala možná místa na focení. V sobotu se konalo velké stěhování. Myra s Alfredem se po dvou letech stěhovali do vlastního, takže jsme celé odpoledne balili a nosili krabice. Já jsem před šestou utekla do čajovny Peklo, nebe, ráj za Affaiou a zbytkem starcoňáckého divadla a zanechala ostatní jejich osudu. Nemám ráda čajovny. Zatímco večer v normální hospodě zvládám o dvou pivech a minimální útratě, v čajovnách je moc lákadel a má peněženka mi pak moc neděkuje. Domů jsem přijela v půl druhé ráno a o tři stovky chudší...
V neděl jsme měli jít na výlet do Prokopského údolí s Riellovou babičkou, ale jelikož to sama zrušila, strávili jsme odpočinkový den u Kung Fury a X-menovských filmů.

A tím končí docela náročný květen a začíná ještě náročnější červen. Budu se muset naučit tahat s sebou víc foťák, nebo tablet a začít fotit každou blbinu, abych pak nelitovala, že nemám žádné, ale žádné fotky.

Žádné komentáře:

Okomentovat