středa 8. července 2015

Dobývání Edice Pevnost - Smrt & potěšení

Název sliboval knihu dle mého gusta. Obálka od Lubomíra Kupčíka slibovala knihu dle mého gusta. Anotace slibovala knihu dle mého gusta. Americké soukromé očko v Praze? Devadesátá léta? Zaplétá se do mystiky a okultismu? Me likey. Jen toho Marlowa, na kterého neustále narážejí, jsem si musela trapně vygooglit. Bohužel, jak kniha zněla krásně, ohromení se nakonec nekonalo. 

Hlavním hrdinou příběhů (je to sbírka povídek) je Američan Norman Applegate, soukromý detektiv v Praze v devadesátých letech. Nejdříve pracuje pro detektivní kancelář, pak se udělá pro sebe a vybuduje docela slušnou a vydělávající firmu. Akorát má tu smůlu, že se mu během pronásledování nevěrníků a hledání zatoulaných dítek vždycky podaří zahučet po krk do nějakého okultního průšvihu. 


Jenže toto není tip knihy, kdy hlavní hrdina naprosto přesně ví, s čím se potýká a podle toho jedná (jestli jste čekali něco na způsob Hellblazera, jako já, tak máte smůlu). Tady jdou všechny nadpřirozené události naprosto mimo hrdinu. Ano, mají souvislost s osobami, se kterými se potkává, nebo případy, které vyšetřuje, ale nikdy to nejde do úplně přímé konfrontace s ním. Žádné bitky s chapadlovitými monstry, žádné podzemní honičky kanály s přerostlými krysami. Nope. A to mě na knize dost zamrzelo. Já mám ráda hrdiny trousící suché drsné hlášky, mám ráda černý humor, mám ráda akci a když krev, sarkasmus a ironie stříkají proudem (vlastnosti, které ze mě, dle Riella, dělají dokonalou ženu) a v této knize se mi toho nedostává.


Věc číslo dvě - což je důvod, proč jsem se tou tenkou knížkou prokousávala tak dlouho - je autorův styl psaní. Mě totiž hrozně nesedl. Děj na můj vkus letí hrozně rychle, nepřehledně, nesouvisle, tak, že jsem občas těžce nechápala, co se děje a hlavně PROČ se to děje (nedej bože, když jsem musela čtení přerušit třeba přestupem z metra na autobus, trvalo mi dost dlouho, než jsem se znova chytla). Okultní vložky pro mě byly pro příběh naprosto zbytečné, případy neměly žádnou pořádnou gradaci a hlavního hrdina byl občas ve výsledku pro příběh naprosto zbytečný, protože se všechno vyřešilo tak nějak samo. První povídku jsem přečetla pro jistotu třikrát, abych si byla jistá, že mi nic neuniklo a pak jsem jen konstatovala, že to nemá cenu, protože mě genialita tohoto příběhu zůstane skrytá a nezachrání to ani severští bohové, woo-doo, nebo čínská mytologie a draci.

Mushu je taky zmaten a neví, co si má myslet.

Ale abych jen neprskala, mám i pár kladných postřehů. Prvním z nich je zasazení příběhu jak časově, tak místem. Baví mě devadesátky, kdy mobily nebyly samozřejmostí, internet prakticky neexistoval a pokud se chtělo něco vyšetřit, nebo sledovat nevěrného manžela, muselo se to hezky postaru - sledovačky, prohrabování archivů a tak. Stejně tak mě baví místo - Praha, konkrétně okolí Letné a Holešovic. To každého rodilého Pražáka potěší, i já mám ráda, když se pak můžu projít místem, kde hrdina v poslední knize sprintoval o život před pomstychtivým duchem a tak (nebo si aspoň dával kafe s nějakou frajárkou, jako tady).



Druhá věc je samotný hlavní hrdina. Sarkasmu a ironie bych uvítala více, ale bavil mě na něm hlavně fakt, že byl skutečně napsán jako cizinec - takže má problémy s češtinou a výborně glosuje české prostředí a celkově českou povahu.

Závěrečné hodnocení: 5/10 

Knihu jsem si vypůjčila v knihovně, takže se už jen zeptám svého asistenta - budeme kupovat tuto knihu, Mushu?

NOPE.


4 komentáře:

  1. Tak tahle kniha by mě asi nezaujala. Ale ta obálka je moc pěkná:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohužel, já jsem dost nenáročný člověk, ale tato mě opravdu moc nebavila. Obálka je nádherná, ale to jsou od Lubomíra Kupčíka všechny. Znáš sérii Kladivo na čaroděje? Tam jsou tuplem nádherné.

      Vymazat
  2. Skvělě jsi to napsala, knihu už jsem někde viděla a celkem mě námětem zaujala, teď aspoň vím.. že ji číst nebudu. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doporučuji pro kombinaci detektivky a mystična raději toho Hellblazera. =D

      Vymazat