úterý 25. srpna 2015

Co nového: Červenec

Červenec by fajn a zároveň totálně na (dosaďte si dle libosti, já nechci být veřejně sprostá). Píšu pozdě, páč jsem chtěla dohodit spoustu fotek, ale jelikož mi zlobí exterák a bratr si jej vzal na opravu, budete muset tentokrát přežít spoustu textu a méně obrázků, které jsem převzala ze svého Instagramu.

První týden
První půlka byla fajn, protože se skoro nic nedělo. První víkend jsem jela k rodičům slavit taťkovy narozeniny. Vypil se sud piva a snědlo sedm kilo masa. Nejsme amatéři. Zvládla jsem se neopálit, protože jsem se prozřetelně vybavila krémem s faktorem 50 a všude mimo stín se pohybovala se slunečníkem. Vedle své rodiny vypadám jako adoptovaná.

Vegetariánům by se u nás nelíbilo.

Druhý týden
Další víkend u nás přespával bratr s kamarádkou, protože společně byli na koncertu Lindsey Stirling. U této příležitosti jsme hromadně shlédli film Kingsman: The Secret Service. Jestli jste jej ještě neviděli - SEŽEŇTE SI HO! Je to boží. Dlouho jsem se u filmu tak nepobavila! Zatím nejlepší film, co jsem letos viděla.

Riell domů z chaty přinesl svůj starý Gameboy Color a hromadu her na něj. Jsem v sedmém nebi, protože jako malá jsem po Gameboyi hrozně toužila, ale nikdy jsem ho nedostala. Zásobila jsem se spoustou AA baterek a tři dny v kuse jsem trénovala Pokémony ve hře Pokémon: Red.

Mé odhodlání na účasti na projektu Dobýváme Edici Pevnost začíná slábnout, protože od "Láska až za hrob" od Heteši sahám výhradně po knížkách, které sice slibují zábavu, ale nesedí mi, nebo mě nebaví. -_-

Splnění dětského snu...

Třetí týden
Nějak se mi zachtělo nějaké práce a nových vědomostí, tak jsem si v knihovně půjčila spoustu knih o Japonsku, co potřebuju k přednášce na NatsuCon (a některé k té na Akicon). Původně jsem měla v plánu vzít si přednášku na téma Evropské pohádky v japonském podání, ale nakonec se mi do toho hrozně nechtělo (plus by byla dost podobná Angiině přednášce z Animefestu), tak jsem na poslední chvíli změnila název na Japonský rok a odevzdala úplně jinou anotaci. Pokud vás zajímá jak Japonce ovlivňuje chod ročních období a jak se dívají na západní svátky a jaké zajímavé svátky mají oni, přijďte se podívat. I když nejsem moc šťastná za čas, jaký jsem vyfasovala (neděle, 14:00), hold se nedá nic dělat, stejně to nehodlám odfláknout. Nejsem amatér. XD



Anime nálada z minulého měsíce mě pustila, mám náladu spíš na cartoony (což ovšem neznamená, že si občas nejdu zaslintat nad Makotem z Free! - jsem divná a nestydím se za to). Znovu jsem začala koukat na Dariu. Stáhla jsem si jí do tabletu, takže na ní teď koukám kdykoliv, když v kuchyni vařím, nebo uklízím po bytě. A znova jsem dostala chuť zrealizovat Myřin nápad, že bychom mohli udělat cosplay... Paruka je objednaná, uvidíme, co se z toho vyklube (a jestli se to vyklube).

Čtvrtý týden
Předposlední týden v červenci byl důkaz, že jsem někomu musela provést něco hnusného, protože jsem se skoro každý den dozvěděla něco nového a karma mě kopala do břicha jako nikdy. Ve středu mi šéf oznámil, že se na konci měsíce ruší má pozice. Ve čtvrtek volali z personálního, že zatím neví, kam se mnou, protože není nic volné, tak budu zaskakovat, kde bude třeba. To aspoň trochu vyrovnala návštěva Cindovo taťky, který nám vyprojektoval rekonstrukci bytu a potěšil nás jak odhadem času, tak odhadem ceny (s obojím jsme počítali). V pátek mě chytil revizor, protože jsem nevědomky po čtyřech letech jela poprvé načerno. Aspoň že víkend byl v klidu - trávila jsem jej u Myry v Újezdě (protože můj chlap byl pryč a ten její taky) a bylo to hrozně moc fajn - grilovali jsme s Fredovými kolegy, dali flašku zlatého Jelzina (protože jsem tu pokutu musela nějak zapít), stříleli z luku, koupali se v Hostivařské přehradě a pak jen s Myrou totálně beze studu kníkaly nad Supernaturalem a Kingsmany.

Horko zmáhá i myší členy domácnosti.

Pátý týden
Hned v pondělí jsme s Marcussem (bratr spolubydlícího, co byl na návštěvě) koukli na animák Home. Doporučuji! Hlavního hrdinu - zbabělého mimozemšťana "O" dabuje Jim Parsons a je naprosto výborný! Což mi připomíná, že bych si měla doplnit vzdělání a konečně kouknout na tu nálož animáků, co teď nedávno vyšla. Ještě jsem neviděla ani Big Hero 6.

V práci mě v půlce úterý odstřihli od internetu. Nedovedete si představit, jak se může člověk kousat nudou! Wi-fi v okolí žádná, takže ani tablet nepomohl. Dokoukala jsem Dariu a jela všechny série znova od začátku, přečetla jsem všechny tři Transmetropolitany, co máme doma, k tomu znova oba Sandmany, Návrat Temného rytíře, oba omnibusy Masky... Pak spoustu knih a co šlo z přednášek sepsat z knížek, tak to mám sepsané. Peklo!

Děláme z bílé Arashi  snědou Esmeraldu.

Ve čtvrtek jsem se cestou z práce stavovala před branami Adviku a vyzvedla si print od Juri, abych dojela domů, vyluxovala ten největší bordel a šla vyzvednout Arashi s Rojtou, kteří u nás měli ve čtvrtek a v pátek azyl. Nicméně na Advik nechodím, takže krom toho, že jsem si v pátek pokecala s pár lidmi, když jsem čekala, až mi Arashi předá klíče od, jsem se prostě kopala nudou do zadku v práci. A pak jsem si v pátek sbalila veškerý svůj majetek (tj. hrneček, skleničku s kafem a uniformu) a dala své recepci sbohem. Třeba se tam někdy vrátím, třeba ne. Uvidíme. Zatím můžu jen říct, že je to první pracoviště, po kterém se mi bude teoreticky i stýskat.

A další měsíc? Uvidíme. Horko mě hrozně zmáhá a nechce se mi vůbec nic, krom přemýšlení o emigraci za polární kruh. Aspoň na měsíc. Tak tady aspoň typ na výborného umělce, který mě a Riella hrozně moc baví a hrozně moc mu závidíme talent a domácí studio. Chceme taky. Obojí, ale to studio víc. Nebo aspoň bicí. Chci bicí, ale v paneláku neprojdou jiné než elektronické a ty zase nemají to správné kouzlo.


Žádné komentáře:

Okomentovat