úterý 1. září 2015

Co nového: Srpen

Tento měsíc vezmu stručně, protože není moc o čem psát, aniž bych byla skutečně sprostá. Karma mi stále skáče po krku takovým způsobem, že si začínám myslet, že jsem pravděpodobně někoho zabila. Škoda jen, že nevím koho.

NOVÁ PRÁCE

Jak jsem psala v minulém článku, mou recepci mi zrušili. Přesunula jsem se na jinou. Jako záskok, jak je třeba.Takže jsem první půlku měsíce dělala noční směny a poslední dva týdny odchodila na denní. Noční jsou fajn, udělala jsem si tam celou přednášku na Natsucon, sem tam jsem si s sebou brala maličkosti a dělala cosplay, koukala na anime a cartoony. Bylo to dobré, jen je problém, že druhý den dospáváte tu noc a třeba z volného dne nic nemáte. A když máte směny ob den, týden vám zmizí a nic z něj nemáte. Denní se mi líbily mnohem víc, protože na rozdíl od mé recepce se na této pořád něco děje a nemáte šanci se nudit. Zůstala bych tam, ale není mi to souzeno. V září se stěhuju zase jinam.

NATSUCON 2015

Natsucon byl hrozně fajn, i když mi ta vlna veder před ním totálně vzala jakoukoliv vůli cokoliv dělat, takže vše na poslední chvíli. Ale podařilo se. Ušila jsem bratrovi vše, co potřeboval na cosplay Mila z Atlantis od Disney, sama jsem (konečně) dodělala Sonu z League of Legends, se kterou jsem vyhrála kategorii "nejlepší kostým" v cosplay soutěži. Bylo to fajn. Dokud mi v sobotu večer v Mekáči neukradli kabelku. Ve které jsem mimo jiné měla i flashku s podklady na přednášku, kterou jsem měla mít v neděli odpoledne. A jelikož jsem jí dělala v práci, žádná jiná záloha neexistovala. A přes noc přednášku z fleku celou znova neuděláte (plus jsem na to ani neměla nervy a náladu, z policejní stanice jsme přišli s Riellem v jednu ráno), takže jsem v depce poprosila Myru, ať napíše Jejce, že se omlouvám, ale prostě se ta přednáška musí zrušit.

Mathes a Myra jako Milo a Kida


BEZ DOKLADŮ A VŠEHO

Nevěřili byste, jaký voser je zařizování všeho znovu. Hned jak jsem zjistila, že moje milovaná rakev (kterou jsem dostala od babičky k osmnáctinám) prostě neleží vedle mě, ani na zemi, ani nikde kolem stolu, hned jsem volala z bratrova mobilu do banky a na operátora a nechala jsem si zablokovat platební kartu a simkartu. Žádný problém, nová karta bude za týden na pobočce k vyzvednutí, simku mi pošlou poštou taky cca za týden. Volala jsem ubrečená Riellovi, který obratem přijel za námi, protože jeho drahá žena v šoku vlastně vůbec netušila, co má dělat dál. Bratra jsme s ethwalem od cosplaye vyslali domů a společně jsme pak na Karlíně půl hodiny hledali policejní stanici a další hodinu na ní čekali, až policajti sepíšou protokol. Vyfasovala jsem doklad o občanském průkazu, který mi má sloužit jako plnohodnotná náhrada, dokud mi nevydají nový (hahahaha, ale o tom později). Prdel je, že mám trvalé bydliště u rodičů. Což nevadí, můžete si to vyřídit tady v Praze, pokud máte u sebe rodný list. Nemám. Ten má maminka. V jižních Čechách. Tak jsem si v pondělí udělala výlet a s mamčinou pomocí všechno oběhala. Teda ne úplně všechno, protože mi vydají novou občanku a kartičku pojištěnce, ale řidičák mi na ten papír od policajtů nevydají. Ale můžu si o něj zažádat v Praze, až budu mít novou občanku. Yay. Fakt skvělý pondělí.

Ale to není všechno. Platební kartu na pobočce banky jsem si vyzvedla v pohodě. Těm papír od policajtů (plus protokol o okradení a originály smlouvy, které jsem s sebou brala pro jistotu) stačil. A pak jsem šla na poštu pro tu simku, co mi přišla. Tam mi slečna u okýnka řekla, že mi to na mou provizorní občanku nevydá. Protokol od policajtů jí nezajímá, není na něm má fotka. Průkazka zaměstnance (kde fotka je) jí taky nezajímá, to pro ní není platný doklad. Prý jedině občanku (kterou mi vydají za dva týdny), nebo pas. Pas mám, ale je tak deset let propadlý, čemuž se slečna strašně divila, proč jsem si jej nenechala znova udělat. Jako pardon, ale v dnešní době Schengenského prostoru, kdy můžete cestovat na občanku, jsem opravdu nepociťovala potřebu zařizovat si ho znova. Leda bych vyjížděla někam, kde pas musím mít, ale na to nemám čas, ani prachy. Takže mám smůlu, dopis mi nedají. Jenže problém je - jak se teď dostat ke své simkartě? Nechala jsem přes portál pošty zásilku okamžitě poslat zpátky odesílateli a budu doufat, že až budu dneska přes Adamův telefon žebrat na O2, aby mi poslali tu simku na pobočku poblíž práce, že mi vyhoví. A že jim moje provizorní občanka, protokol o okradení a originály smlouvy budou stačit jako důkaz, že jsem to opravdu já. Do té doby budu dál bez telefonu a Riell bude dál nucen mi dělat sekretářku. Btw. Jo, bez občanky vám nevydají ani OpenCard (takže nemůžu do knihovny, fňuk), ale tam jsou aspoň tak hodní, že vám umožní koupit si měsíční papírový kupon, který je jen o 120 kaček dražší než ten na Open Card. Plus jsem ještě nechala pro jistotu vyměnit u nás doma zámky. Nechtějte vědět, kolik mě všechny tyhle srandy stály... Dofám, že tomu parchantovi uhnijou obě ruce a že ho bude rakovina honit po poli. Snad mu to za těch 170,- Kč a mobil, jehož hodnota nepřesahuje 300,- stálo...


Ale aby to nebylo jen negativní, stalo se i pár fajn věcí. Na začátku srpna jsem se byla podívat na Taurwenině svatbě. Měli to takové komorní a netradiční, ale moc pěkné, hlavně nevěstě to moc slušelo. :3


A v neděli jsme jeli photoshootovat do staré čističky odpadních vod v Bubenči. Nejeli jsme sami - jelikož jsme museli zaplatit pronájem, naverbovali jsme velkou skupinku DC cosplayerů (plus Myru jako Mystique, která to se svým Marveláckým cosplayem narušovala). Já tentokrát byla bez cosplaye, sloužila jsem jako Fredova osobní make-up artistka, poskok a pomocník organizace a v závěru jako oběť Jokerova vražedného řádění. Ty prostory jsou naprosto úžasné a jedinečné! Staré zděné tunely, prostě Gotham jako vyšitý! Jak jsem litovala, že nemám žádný cosplay, který by se do toho prostředí hodil!


Udělala jsem si radost a koupila jsem si první dva díly Zaklínače - jsou to povídkové knihy, které mám ráda. Chci si pak zkusit v knihovně (až budu mít jak) půjčit zbytek a znova si přečíst román - když jsem ho četla, cca deset let zpátky, tak mě nebavil a v polovině třetí knihy jsem to vzdala.


A v posledním víkendu srpna jsme byli znova fotit Borderlands - tentokrát v Cross clubu v Praze. Myra sice nemohla kvůli nemoci, tak jsme za Áčka šli jen já s bratrem. Bylo to super, byla jsem moc ráda, že nám nakonec Cross to focení umožnil, protože z photoshootu v pískovně moc fotek nemám, jelikož jsem se roztekla hned na začátku a taky protože Moxxi se ven moc nehodí. Z baru budu mít mnohem víc super fotek v Moxxině přirozeném prostředí, tak se na ně těším!


Víc už vás zatěžovat nebudu, stejně je to pořád při starém - jsem pořád bez telefonu, občanku budu mít za dva týdny a do té doby se s tím vším musím nějak poprat. Snad bude září lepší!

2 komentáře:

  1. Propána, jak jen můžou na světě existovat taková hovada... ruce by jim měli sekat. Je mi to moc líto, že se ti něco takového přihodilo *hug*. Snad ti tuhle dávku smůly osud v příštích týdnech a měsících vynahradí! O.o

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc! :) Zatím to moc na změnu k lepšímu nevypadá, ale uvidíme, nějak se to zvládne. :D Ale jak říká můj chlap - bude hůř. :D

      Vymazat