pondělí 30. listopadu 2015

Co nového: Září a Říjen

Zdravím, mí drazí čtenáři! Jelikož se toho moc nedělo jak v září, tak v říjnu (a hlavně jsem byla na dovolené a byla jsem líná psát), tak tentokrát zmáčknu dva články do jednoho! (Původně jsem tedy uvažovala, že do toho prsknu i listopad, ale to už by to bylo moc dlouhé...)
NOVÁ PRÁCE A SKORO ŽÁDNÝ VOLNÝ ČAS
Na začátku září jsem začala na novém místě - na Infostánku v obchodním centru. Je to víc jak měsíc, co tu jsem a stále nevím, co si o novém místě myslet. Někdy je to pohoda, někdy brutus. Nedovedu si představit Vánoce tady a děsím se toho, že to možná budu muset zažít. Po Vánocích v Sephoře na Palladiu vím, že se v tomto období potřebuji obchodním centrům vyhýbat, pokud si nechci zadělat na solidní fóbii z lidí - nedostatek osobního prostoru v namačkaných obchodech rozhodí i takového flegmatika, jako jsem já.

První dva týdny jsem tedy strávila zápřahem v nové práci. Hezky oba týdny v kuse všední dny, protože kolegyně měla dovolenou, takže jsem vykrývala i některé její směny a víkendy (naštěstí) dělala brigádnice, tak jsem měla volno. Nebylo to moc platné, ty dvanáctky člověka dost vyčerpají, tuplem pokud jste na nějakém místě teprve chvilku a učíte se, jak to tam běží. Víkendy jsem trávila antisociálně zavřená doma, kdy jsem se seděla u počítače, hrála Terrarii a odmítala dělat cokoliv jiného. Hlavně ten první víkend, kdy jsem ukázkově nastydla a přes víkend se kurýrovala a doháněla filmové resty.

Po těch dvou týdnech jsme najeli na systém krátký/dlouhý týden a trochu se to srovnalo. Dlouho jsem se divila, proč nestíhám i tak nic, když třeba v sexshopu, kde jsem taky dělala krátký/dlouhý a vše v klidu stíhala. Je to jednoduché - neměla jsem to takovou dálku. V devět jsme zavřeli obchod, v půl desáté už jsem odemykala dveře od bytu. To se snadno vařilo a uklízelo. Teď jsem ale v obchodním centru, které je doslova a do písmene na druhé straně města. Ráno do práce jezdím cca 50 minut. Když mi to dobře navazuje. Večer je to horší. Hodina a půl. V devět zavřu Infostánek, kolem půl jedenácté jsem doma. Pustím na hodinu proběhnout myši, mezitím se osprchuju a jsem tak mrtvá, že se mi nic nechce. Vařit, uklízet, nic. Na to padne vždycky první den volna, kdy peru, žehlím, uklízím, chodím na nákupy a vařím. A taky lítám po úřadech (mám novou občanku, konečně), do knihovny, do banky a na poštu. A den máte v háji. Další den se aspoň trochu víc vyspím (tj. u nás v domácnosti minimálně do jedenácti) a odpoledne jdu s Myrou na kafe. A další den zase do práce. Ono se to ve výsledku zvládne, jen si prostě musím najít nějaký lepší systém. Hlavně kvůli tomu vaření, protože stravovat se tady v centru je drahé, nezdravé a - ve většině případů - i hnusné.

Proto se můj společenský život v září smrsknul na jedno kafe s Myrou, jednu schůzku Akicon orgů a jednu víkendovou návštěvu rodiny. Dost mě to mrzí, protože jsem kvůli práci přišla o Batman Day v Comic Pointu. Udělaly jsme si s Myrou takový pěkný seznam věcí/achievementů, co chceme za podzim stihnout, nicméně když se tak koukám na svůj rozpis služeb a ten seznam, asi ho schovám na další rok.

DOVOLENÁ A STRES Z COSPLAYŮ
Říjen už byl mnohem lepší do práce jsem chodila jen první dva týdny. Pak mi začínala dovolená! Jelikož jsme s Riellem plánovali tento rok rekonstrukci (která pravděpodobně bude až příští rok na jaře), měla jsem nasyslenou dovolenou za celý rok. Tak jsem si jí vybrala najednou. Krásných tři a půl týdne dovolené zakončených Akiconem. Nádhera! Ve výsledku jsem z dovolené měla jen ten první týden, ten druhý se to začalo nějak kazit.

Jsou totálně úžasní! Fotku vyfotil Hussie Art.
Plán na Akicon byl jasný - Samurai Champloo pro bratra a Riella, opravit bratrova Mila a k tomu cosplay pro mě. Co by se mohlo zvrtnout? Problém číslo jedna byl to, že ani po měsíci a půl nedorazil papírový slunečník, který jsem si na svůj cosplay objednala. Bratr pak vyhádal peníze nazpět, ale i tak jsem byla naštvaná. Nicméně jsem si řekla, že paraple neparaple, ten cosplay dodělám. Kimono se mi moc líbilo a kdyžtak se budu tvářit jako no name děvka ze Samurai Champloo, která se chystá zneužít Mugena. Přišel problém číslo dvě a to látky. Na lov látek jsem během dvou týdnů vyrážela asi pětkrát. Sehnat šedivou bavlnu na Mugenovo tričko? Na třetí pokus. Bavlnu (rongo jsem vzdala hned) na Jina? Čtvrtý pokus. Jakoukoliv látku na můj cosplay? Nesehnala jsem. V celé Praze v tu chvíli neexistoval ani metr modrého ronga, nebo bavlny. Světle modré, tyrkysové, tmavě modré. Ale ne modré. Pokusila jsem se udělat změnu plánu na jiný cosplay, což bych možná i stihla, ale už tak jsem čtyři dny před Akiconem spala v průměru dvě hodiny, nebo vůbec a ve výsledku jsem se na to vykašlala a šla v civilu, za což jsem byla ráda, jelikož lítat po conu v cosplayi by mě asi zabilo.

Riell ví, co jeho žena potřebuje týden před conem.

AKICON
Akicon byl fajn. V pátek jsem byla unavená, v sobotu ve smrti, neděli jsem si užila. Návštěva z Polska - Zel a jeho manželka Dorota - jsou dva super milí lidi a spolupracovalo se s nimi skvěle. Navíc byli tak dokonale nenároční! Ze své přednášky mám tentokrát velice rozpačité pocity, hlavně mě dost mrzí, že mě lidé porovnávali s Angie, která loni na Animefestu přednášela o urban legendách. Podrobnější report si můžete zase přečíst na Áčkách, takže se víc rozepisovat nebudu.

© Edison

SERIÁLOVÉ A KNIŽNÍ RESTY
Zvládla jsem skouknout hodně animáků! Já vám nevím, poslední dobou už mě hrané seriály ani tak nebaví... Ve spoustě seriálů jsem zaseknutá uprostřed poslední série a i když teď na podzim vychází nové řady, nějak se mi na to nechce koukat. Ještě jsem neviděla poslední sérii Game of Thrones a nějak mě to netrápí. V týdnu jsem dokonce smazala rozkoukané Agents of S.H.I.E.L.D., aby se mi na exterák vešlo Gravity Falls. A jediný seriál, na který jsem se fakt těšila a sledovala ho týden co týden mi zrušili (zdravíme Constantina). Ovšem chytla mě teď animovaná mánie. Sjela jsem znova celého Avatara, chystám se na Korru. Bratr mi doporučil Gravity Falls, pořídila jsem si poslední sérii Poníků a taky nejnovější sérii Adventure Time. A poohlížím se po dalších, tak mi klidně něco doporučte ve stylu výše jmenovaných. ^.~


Stejně tak anime. Momentálně jedu Samurai Champloo, na které jsem koukala asi před devíti lety - je to jak koukat úplně poprvé, až na tři díly si děj vůbec nepamatuju a vlastně ani nevím, jak to tehdy skončilo! Na exteráku čeká na shlédnutí Mononoke, obě série xxxHolic (hodlám se opět nadchnout pro cosplay Yuuko) a Girls und Panzer.

Ani se čtením nezahálím. Vyšla nová série Kladiva na čaroděje, tak jsem po něm skočila hned, jak ho kniha tady naskladnila. Riell přitáhl domů novou knihu Lovci od Františka Kotlety. I když jeho stylu neholduji, dala jsem mu šanci a musím uznat, že se mu to skutečně povedlo. Do toho jsem přečetla první dvě Zaklínačské knihy a hodlám se vrhnout i na román.

5 komentářů:

  1. Nedovedu si představit dorazit domů až v noci, dlouhodobě bych takový režim asi nepřežila *obdivný pohled*.
    Na Akiconu mi to na tvou přednášku bohužel nevyšlo. Ale zato jsem po tobě několikrát pokukovala dole v atriu a přemýšlela, zda tě jít otravovat a pozdravit, když se zrovna bavíš se skupinkou lidí ^^' (you noticed, right?) Vždycky, když si člověk říká, že už je dospělý jedinec a ne socially awkward puberťák, něco ho přesvědčí o opaku, áchjo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, taky jsem po tobě koukala a procházela jsem naprosto stejnou situací: "Hele, Ely, že bych jí zašla pozdravit? Ale ne, to je blbý, vždyť v té skupince lidí nikoho neznám..." Socially awkward puberťákem navěky! =D A pak už jsem jen lítala a zařizovala a už ani neměla čas si všímat okolí. =D

      Každý cosplayer ví, že spánek je přežitek. =D Ze soboty na neděli jsem spala šest hodin, protože jsem asi do dvou ještě dolazovala prezentaci a stejně jsem měla úžasný pocit, jak moc jsem vyspinkaná, když jsem spala luxusních šest hodin. =D V pondělí jsem si to vynahradila a spala asi do jedné odpoledne a zbytek dne jsem strávila v posteli v pyžamu s potkyšema, velkou konvicí čaje a Terrarií. =D

      Vymazat
    2. Hehehe, to jsem ráda, že to nebyl jen můj vnitřní boj, uff :D

      Vymazat
  2. Změna pracovního prostředí je vždycky záhul :) nebo stěhování, kdy to najednou místo 15 minut do práce máš 45 :/ Dobrou zprávou je, že po pár měsících by se to mělo srovnat ;)
    Ad Akicon - srovnával tě ještě někdo další s Angie, nebo jsem to fakt byla jen já? :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, stěhování, v rámci rekonstrukce budeme muset nacpat veškerý svůj majetek do kočárkárny a základní potřeby pro život, cennosti a myši s námi poputují o jednu zastávku autobusu dál k Riellově sestře, kde pobudeme po dobu rekonstrukce a pak se zase budeme stěhovat zpátky. =D Na jednu stranu se hrozně moc těším, až to naše hašišové doupě dostane nový kabátek, ale jinak mě to hrozně děsí. =D
      Tyhle změny dojezdové doby jsou peklo, i když já 45 minut ještě považuji za relativní pohodu, ale z patnácti je to dost veliký skok.

      Jojo, snad ještě dva další lidé, jeden klučina mi to řekl ještě v neděli na Akiconu a druhou slečnu zaslechl bratr, jak se o tom baví s kamarádkou u bufetu. =D Ale neboj, zase tak moc to neprožívám, jen jsem tentokrát neměla radost ze svého výkonu. =D

      Vymazat