pondělí 22. srpna 2016

Co nového: má vůbec cenu ty měsíce jmenovat?

Well, musím konstatovat, že to tu zapadá prachem... Ač jsem měla silné řečičky, stejně to... nějak nezvládám. Ale tak alespoň pár novinek... A radši ani nebudu slibovat, že se polepším.

ANIMEFEST

V květnu jsme klasicky razili na Animefest, hezky poctivě všechny Áčka. Dokonce jsme se překonali a každý z nás - vyjma Alfreda - alespoň jeden den vyrazil v cosplayi. I můj drahý se hecnul a vzal si na neděli cosplay Mugena ze Samurai Champloo. 


Con sám o sobě byl hrozně super a totálně mě nadchnul stream v hale. Naše skupina byla tak lenivá, že než stát dlouhé fronty na program Rotundy, tak jsme to střihli rovnou na stream. Co mě moc nenadchnulo bylo minimum ohlasů na můj cosplay (já vím, su drama queen). Jak jsem se rozmazlila Borderlandama, kde jsem schytávala chválu na každém kroku, tak tady nic. Pusto. Chjo. Možná příště.



AŽ BUDU VELKÁ...

Práce mě baví. Opravdu hodně. Baví mě klinika, baví mě prostředí, baví mě kolektiv. Baví mě to natolik, že jsem se našla, konečně jsem zjistila, čím chci být, až vyrostu. A tak jsem si podala přihlášku na kurz zubní instrumentářky. Mohu sice začít až příští září, bude to trvat rok a půl, budu dojíždět do Plzně a bude mě to stát určitý obnos peněz, ale až ten kurz složím, budu způsobilá dělat sestru v zubní ordinaci. A budu spokojený tvor. Někdo zjistí, co chce dělat se svým životem už v patnácti, já to bohužel zjistila až v sedmadvaceti.

Půjčte si klíče, od zubní laboratoře, říkali... Bude to sranda, říkali... 

Ale zase pravdou je, že práce je věc, která mě zaměstnává dost slušně. I když všichni strašili, že přes léto je nuda, protože doktoři jsou na dovolené, pacoši jsou na dovolené, tak recepce jela jak ďas, protože všichni, co chodí někam jinam se u nás chtěli nechat akutně ošetřit, protože jejich doktor je na dovolené... Dojdete domů totálně vyšťavení, v telefonu se nedovedu podívat na nic jiného, než Pokemon Go a ještě sednout k počítači a něco psát? Haha, nope.

Team Instinct!

ZUBY, ZUBY, ZUBY

Když děláte u zubařů, má to nějaké výhody. Třeba to, že se nemůžete vymlouvat, že nemáte čas si dojít na prohlídku. Jelikož ta moje v březnu dopadla velice katastrofálními zprávami, začala jsem pracovat na plánu "zářivý úsměv". Vystřídali se na mě tři doktoři (to zní správně úchylně), stálo mě to pár nemilých zpráv (nic proti, ale máte zkažený i ten zub vedle, což na rentgenu nebylo vidět a to, co vám teď vrtám je hrozně hluboký a budu muset vyčistit kanálky), nicméně můžu s hrdostí říci, že ještě jednu návštěvu a mám požehnané i bělení! Takže bych konečně od nějakých pěti let mohla dosáhnout opraveného a hlavně hezky bílého úsměvu. Má to jeden háček - že budu muset přestat kouřit, minimálně po dobu bělení. Hahahaha. Čas opravit elektronickou cigaretu.

BYE BYE POČÍTAČI

Bohužel má averze k počítači se evidentně podepsala i na mé antitechnické karmě, takže počítač pomalu, ale jistě směřuje do křemíkového nebe a nejsou prašule na nový. Zatím se teda držím s tím super pomalým cosi, co mám, nicméně mě zachránil bratr, který mi na dobu neurčitou zapůjčí svůj starý notebook. Pomalejší, ale pro mé účely a potřeby (myšleno přehrávání filmů, internetění a hraní Terrarie) dostačující. Halelujah!

NATSUCON

Natsucon byl letos... Zvláštní. Měla jsem sice týden před ním dovolenou, ale část jsem strávila se zbytkem Áček na Moravě u Juri doma. Takže jsem cosplay došívala na poslední chvíli přes noc. Jelikož jsem musela v pátek do práce, odjížděla jsem už ve čtvrtek, zbytek skupiny až v pátek. A jelikož po alkoholovém rauši byli všichni nepoužitelní, na pátek jsme se sborově vykašlali. Já přes noc šila a dělala přednášku.


Cosplay jsem úspěšně dokončila, nicméně bylo takové vedro, že jsem to v půl druhé odpoledne vzdala a jela jsem se domů převléci do civilu a hlavně si dát studenou sprchu. Ono to stejně bylo jedno, Áčkovou čest jsme na Natsuconu hájili jen s bratrem a v cosplayi jen já. Navíc jsem konstatovala, že stárnu, čumící civilové mi vadí čím dál víc a oblečená v cosplayi jsem se dvacet minut přemlouvala v chodbě, že z toho bytu vylezu.

Všeobecně jsem byla taková mimo, takže i když jsem měla v plánu spoustu přednášek, nakonec jsem nešla v sobotu ani na jednu. Přednášela jsem v devět večer, což pro mě bylo super vražedné a na přednášce se to hodně podepsalo společně s faktem, že jsem se (přiznávám se studem, ale bez mučení) na přípravu fakt těžce vykašlala. Přednáška byla produktem tříhodinové práce i s prezentací (krom asi týdenního brainstormingu, jak to pojmout a co tam šoupnout) a bylo to fakt zlé. Tímto se veřejně omlouvám všem, kteří to přetrpěli a děkuji jim za jejich shovívavost. Tímto slavnostně přísahám, že na Akicon předvedu něco epického, čím se konečně pokusím dosáhnout velikosti mých vzorů jako jsou Angie, Grek a Hintzu.

Neděle byla hodně povídací, navštívila jsem jednu přednášku, ale jinak jsme kempili venku a kecali. Natsu pro mě byl hodně zvláštní, něco mu chybělo, ale nejspíš to byl fakt, že jsem opravdu postrádala zbytek Áček a třeba hype kolem skupinových cosplayů. Ale zase příští rok víc, co mám očekávat od léta v práci a můžu se tomu přizpůsobit.

PLÁNY

Máme spoustu plánů. Začínáme postupně dávat dohromady organizaci cosplay soutěže na Akiconu, Začínám plánovat cosplay na Akicon. Vypadá to, že do měsíce se už konečně, po letech plánování rozběhne ta naše zatracená rekosnstrukce, tak budeme s Riellem minimálně měsíc oblažovat svou přítomností Arenotha se Smeraldinou. Bude toho dost. Tak uvidíme, jak to dopadne se dozvíte v dalším zápisu...

5 komentářů:

  1. Já tedy mám opačný problém v budoucím povolání. Vím, čím chci být. Ale jako správný workoholik a megaloman, chci být spoustu věcí a všechny je stíhat a umět dobře. Trochu mě uklidňuje, že to pořád nějak můžu zakomponovat do své (sociální) práce, když studuju Arteterapii (2 roční cžv a taky za děsné prachy ---), tak bych mohla se naučit být i Čalouníkem :D. (To bych fakt moc chtěla, jednou..)
    Zuby jsou děsivá kapitola, finančně náročná. Já to řeším celý život, Ely to řeší poslední měsíce :(
    Na Natsu ti to moc slušelo! Škoda, že jsem neměla možnost tam letos být. :)
    Ntb mi také umřel a byla jsem pro nedostatek financí nucena pořídit si repas s 2 roční zárukou, tak aspoň něco.
    Evidentně je teď nějaká vlna.. :D
    Hodně úspěchů s rekonstrukcí, zrovna jsem se uplynulý měsíc dovídala, jak jsou některé firmy v Praze u známých děsivé a nespolehlivé brrrr.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele, já jsem svého času nustále střídala to, čím bych chtěla být. Chtěla bych být tohle, tamto, pak támhleto, ale nakonec jsem na nic nebyla tak odhodlaná, abych za to dala prachy a jala se studovat. Až tohle se nějak udrželo, navíc to tak hezky zapadlo i do vize mé budoucnosti... :D Těším se. :D Jen kdo ví, jestli by mi klaplo dostat se do ordinace k mému vysněnému doktorovi, ale tak kdo ví co bude za dva roky. :D
      Nicméně přeji dost pevné nervy a štěstí, ať ti to vyjde všechno, hrozně obdiviju každého, kdo je takhle ochoten makat na svých snech (my s Riellem jsme lenost povýšili na umění). :D

      Vymazat
    2. Lenost je rozhodně umění! :D A ty prachy za studium jsou vlastně největší výhoda, která tě mohla potkat (i mě). Aspoň to donutí to vystudovat, protože jinak bys je jen tak vyhodila.

      Vymazat
  2. Vidíš, připomněla jsi mi článkem, že mám sakra konečně řešit ty svoje zuby :D (Figurka: Já se na to zatím duševně připravuju, vyšetření za mnou, ale na opravy zatím nemám čas.)

    Na Natsuconu ti to moc slušelo! :3

    A taktéž držím palce s tou rekonstrukcí, ať je to rychle za vámi :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty se hlavně uzdrav úplně, krásný zuby budou k ničemu, když bude zbytek těla v háji. :D

      Vymazat