neděle 8. ledna 2017

Bye, bye, 2016!

Nevím jak vy, ale my jsme měli s Riellem poměrně perný rok 2016. Všichni říkají, že to byl rok strašný, mě zase tak hrozný nepřišel...

Nicméně, jsem ráda, že už je konec a jako každý správný naivka si dělám naděje, že 2017 bude ještě lepší. A jako každý správný realista se sklonem k pesimismu nad tím rovnou kroutím hlavou a své úžasné plány do budoucna redukuju na jedno jediné novoroční předsevzetí, na kterém jsem začala aktivně pracovat už před koncem roku:


"V roce 2017 se stanu sestřičkou na naší klinice."

Přihlášku do kurzu mám podanou, praxi u nás na klinice domluvenou, zbývá jen domluvit prohlídku u lékaře kvůli potvrzení, že jsem způsobilá dělat sestru a nechat se naočkovat na hepatitidu B. A sedmnáctého ledna začínám oficiálně studovat. Držte mi palce, ať vše dobře dopadne a já v září úspěšně složím zkoušky, zaučím za sebe někoho nového a plynule se přesunu z recepce do ordinace. A držte mi palce, ať je to ta ordinace s tím doktorem, ke kterému chci. xD

Jedna pracovní selfie po tom, co jsme
pořídili nové uniformy.

To jsou plány do budoucna. Samozřejmě je jich více - rekonstrukce, o které mluvíme už třetím rokem a pořád nám ty plány nevychází, cosplay plány, které měním na poslední chvíli, žít zdravě, cvičit, přestat kouřit (haha) - proto je ani nebudu zveřejňovat a dávat svému okolí možnost omlátit mi to o hlavu.

Na konci listopadu jsem nic nepsala, protože nebylo co. Pořídila jsem si nějaké maličkosti a knihy, ale jinak se nic nedělo. Byla jsem pořád v práci a lítala z jedné pobočky kliniky na druhou, protože jedna naše recepční "všechno vím, všechno znám, od všeho mám klíče" si dala měsíční volňásko, jelikož měla pořád nemocné děti, pak přišla na necelý měsíc do práce a pak to šlo znova. A stylem, že slíbila, že do práce přijde a pak mi v pět ráno přijde SMS s tím, že ne. Takže pokud jsem neseděla na jedné klinice, lítala jsem po druhé a doháněla práci, která se mi tím nahromadila. Nicméně tato situace je už vyřešená, recepční si pořídila třetí dítě a odešla na mateřskou a já mám zase klid...

Vánoce jsme s Adamem prvně trávili v Praze u jeho rodičů - je to součást systému, kdy jsme loni byli u mých rodičů, letos u Riellových a příští rok si hodíme už sami v našem bytě. Proto jsem fakt, že mě vánoční nálada kompletně minula a nic jsem kvůli práci nestíhala, vůbec neřešila. Vykašlala jsem se na cukroví, vykašlala jsem se na úklid a výzdobu, hell, my jsme letos neměli ani stromeček! Všechno si vynahradím příští rok, kdy si uděláme hezké a klidné Vánoce v našem krásném a zrekonstruovaném bytě (nebude zrekonstruován jen a pouze přes mou mrtvolu). Nechápejte mě špatně, Vánoce u Adamových rodičů byly fajn a příjemné, ale už jsem ve věku, kdy si s mým mužem chci udělat vlastní tradice a ne se přizpůsobovat zvykům jiných. 

Ježuch mi letos nadělil spoustu pěkných dárků - měla jsem suverénně největší kopičku ze všech - což není divu, protože jsem milování hodná osobnost a tenhle rok jsem vážně tvrdě a svědomitě a s chutí dřela (a taky jsem skromná, jestli jste to nepostřehli). Nicméně jsem tušila, že je něco špatně ve chvíli, kdy jsem víkend před Vánoci u našich vyfasovala tašku s dárky a dotazem (a škodolibým úšklebkem), jestli si je rozbalím u nás doma, nebo si dárky vezmu k Riellovým rodičům a rozbalím pod stromečkem. A jestli by při tom někdo mohl točit reakce okolí. Protože je moje rodina jedno velké údolí sviní, první dárek, co jsem pod stromečkem rozbalila, bylo pyžamo. Takové ty dupačky pro dospělé, jestli mi rozumíte. S kapucou. Je to modrý jednorožec s růžovou hřívou a ocasem. A protože Riellova rodina je také jedno velké údolí sviní, byla jsem donucena se do toho obléct, zapózovat pro fotku a absolvovat v tom celý zbytek rozbalování dárků. Riell mi rovnou zakázal tu věc nosit doma, pokud ovšem nechci být minimálně měsíc bez sexu, protože víc antikoncepční oblečení ještě neviděl.

Odmítám dát fotku celé postavy,
protože je to opravdu strašný. xD

Také jsem měla mezi svátky dost volno, protože klinika jela na nižší provoz a nebylo třeba, aby na recepci byla více jak jedna holka. Těšila jsem se, že si konečně sednu k Malazské knize padlých a pokořím ty první tři díly, co máme. Malaz není lehké čtení a já mám problém číst ho běžným způsobem jako zbytek knížek - cestou metrem z/do práce. Tak jsem si udělala plán, jak si vlezu pod deku, uvařím si čaj a budu poctivě číst. A proto se můj mozek dostal do dalšího fangirl módu (přichází u mě ve vlnách tak dvakrát až třikrát do roka, ale udeří hoooodně silně) a donutil mě sjet Potter sérii a strávit hodiny a hodiny na ao3.com, kde jsem pročítala tuny povídek na Drarry pairing. Kdo o mě měl nějakou utkvělou představu, že jsem někdo, komu se homosexuální pairingy fiktivních postav naprosto vyhýbají, má bohužel smůlu - i já mám tuto temnou stranu své osobnosti a občas vyjde dost výrazně na povrch. Malaz bude muset počkat, od autorky, která Drarry píše přesně tak, jak mi vyhovuje, mi zbývá přečíst dalších šestadvacet prací, každou řádově tak o sto tisících slovech... Ehm.

My Life As a Backround Slytherin

Silvestr byl opět naprosto úžasný, jako každý rok. Opět jsme se sešli u Arenotha a Smeraldiny doma, opět jsme snědli tunu jídla, vypili tunu pití, hráli Just Dance, sporty, deskovky, prostě se bavili. Letošní téma byli piráti a vyřádili jsme se. Cosplayeři se nezapřou. Opět jsem vyfasovala spoustu krásných dárků, převážně knižní a komiksové podoby. Mám Hellblazera, mám dašího S. R. Greena, Riell dostal Loba a Deadpoola... Máme zase co číst.



Kdo sleduje můj Instagram, nebo mě má v přátelích na FB už to ví - zkrátila jsem vlasy. Pro ty, co mě neznají, měla jsem dlouhé a husté tmavé vlasy do pasu. Teď už nemám. To byla také vlna na které jsem se svezla, v mém okolí krátilo vlasy tak pět kamarádek. A já čtvrtek před tím, než jsem jela na víkend k rodičům, strávila hodinu rozčesáváním dredu, který se mi vytvořil na zátylku od toho, jak se mi vlasy neustále třou o kabát, šálu, svetr, a tak dále, a tak dále. Jelikož tohle je naprosto běžná zimní rutina a jelikož mě už nebavilo, jak s takhle dlouhými vlasy nejde nic udělat, neustále se cuchají, péče o ně je peklo, strávila jsem pátek na Pinterestu hledáním inspirace a psala sestřenici, jestli by mě ostříhala. Ostříhala. Následující dva dny jsem budila na klinice pozdvižení, protože jsem byla jeden den na jedné pobočce a druhý den na druhé. Není divu. Nechala jsem si ustřihnout 45 cm vlasů. A to podotýkám, že jsem nešla úplně nakrátko, takže si dovedete představit, jak dlouhé vlasy jsem před tím měla. 


Ale ne, nelituji toho, ani jednou jsem toho nezalitovala! Spotřeba šamponu a kondicionéru klesla na pětinu, vlasy mám vyfoukané a vyžehlené za patnáct minut (dřív jsem je dvacet až třicet minut jen foukala), vypadá to dobře a šik, cítím se v tom skvěle! Miluji svůj nový účes, připadám si v něm krásná, víc než s dlouhými vlasy. =3


To je ode mě zatím vše, drazí čtenáři. Ráda bych vám slíbila, že ode mě budete v tomto roce vídat více článků, ale nechci slibovat něco, co možná nezvládnu dodržet. Rozhodně budu informovat, jak to jde s mým studiem, jestli jsem se nesložila u první chirurgické extrakce zubu a jestli mě to vůbec baví. Ale jestli chcete mít informace z první ruky, sledujte mě spíš na Instagramu - najdete mě tam jako cloverstower. Takže se mějte krásně a ať se vám v roce 2017 daří vše, do čeho se pustíte! 

Okay, jeden letošní cosplay prozradím. XD

Konečně. Odkládala jsem jí příliš dlouho.




4 komentáře:

  1. Plyšové dupačky jsem už viděla u jiných lidí. Také všichni nafasovali jednorožce, ale ve fialovém provedení. Na sobě si to neumím představit a když začnu, tak vidím pomalu se zvětšující plyšové bříško, které ke konci dosáhne mnohem viditelnějších rozměrů a to si říkám, že radši fakt ne. :D
    Stromeček jsem letos taky neměla, ale asi proto, že ještě spolu nebydlíme. Nicméně další Vánoce nehodlát jezdit k rodině a když, tak jenom na první nebo druhý svátek vánoční. To udělám našim trochu "bordel" v rozvrhu, protože budou muset čekat, kdy se jejich dcera objeví a odložit návštěvu mámy mého otce. Neumím si představit, že bych s nimi a v páru byla na Štědrý den. Oni si zase neumí představit, že na mé narozeniny za mnou dojedou :D Prý si mám dojet a máma mi udělá oslavu. :D
    Gratuluji ke kurzu a přeji vysokou úspěšnost ve skládání zkoušky.
    Téma silvestrovské party je milé.
    A na závěr dotaz: Kam jsi dala své ustřihnuté vlasy? Jestli mohu doporučit, tak koukni na projekt Daruj vlasy - nadační fond (mají i FB) a třeba je jim zašli. Pro onkologické pacienty berou i barvené. :) Mám to taky v plánu, protože jsem jinak chudokrevná a nic jiného nedaruji. (A kostní dřeně se bojím.)

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem o tom chvilku přemýšlela, buď, že je střelím, nebo že je daruji. Ale pak se mi ta představa nějak hrozně zhnusila, stejně jako kdybych měla někomu dát své použité spodní prádlo. Nějak se přes to nedovedu přenést a to ani s tím, že bych tím udělala dobrý skutek... Takže zatím bydlí slepené v copu v památeční krabici, kde mám schované drobnosti ze svého života. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Dnes se mi zdálo o zubaři, že ono za to může přečtení tvého článku? :D

    Ten nový sestřih je naprosto dokonalý, opravdu ti to strašně moc sekne! :3

    Jsem jediná, kdo by toho jednorožce nosil a radoval se, jaké je v tom určitě teplo? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bwahaha, počkej, jestli někdy začnu s historkami z ordinace (i když to asi stejně vlastně nesmím =D), mám už dohodnutý první termín praxe a bude to u chirurga. Sice se budu jen koukat, jak mu asistuje jiná sestra, ale poteče krev, budeme trhat! =3 Můj vnitřní sadista

      Když mě na tom jednorožci rozčilují tři věci:
      1. Rozkrok u kolen - vypadám v tom jak idiot s víc jak deseti kily navíc.
      2. Zapínání na knoflíky a ne na zip - protože mezerami mezi knoflíky táhne a je mě vidět pod něj. Navíc přes prsa mi to trochu.... hmmm... pne. =D
      3. Je mi v něj fakt horko. Méně horkokrevné osobě by to bylo asi příjemné, ale já se v tom vařím. =D

      Vymazat